Nedělní šachy s Tisem

Lásku k vlasti si nepředstavuji tak, že o tom pohovořím do rozhlasu, oháněje se hezkými slovy, nebo to, jak hodně mi na ní záleží, napíšu do novin, rozčiloval se pan lékárník po Monsignorově návratu ze Žiliny, Prahy, Bratislavy a Komárna, kde nejdřív slovenští politici přijali a před Katolickým domem přečetli Manifest slovenského národa a potom přednesli i návrh na přechod státní moci vztahující se ke Slovensku z Prahy do slovenských rukou. Tento manifest potom půl hodiny před půlnocí ještě ten samý den, tedy 6. října 1938, šéfredaktor Slováka Alexander Mach přečetl do rozhlasu.

Poslouchali jsme i burcující projev ministerského předsedy první autonomní vlády Slovenské země, nespali jsme. Dodnes si pamatuju ta slova, která už jsem znala, protože mi je Monsignore diktoval těsně před svým odjezdem: Buďte jednotní a nevzdávejte se! Těm slovům jsem rozuměla a byla mi drahá. Možná proto, že jsem je už znala, že jsem je slyšela přímo od jejich původce, od Andreje Hlinky, slyšela jsem je na vlastní uši. Bylo to dávno a já jsem byla v mrákotách, ale ještě i teď v nich zní jeho stařecky zastřený, ale vroucí hlas. Hlas mého dobrodince a anděla hovořícího maďarsky: Nevzdávej se, dítě drahé, slyšela jsem, když jsem se probrala v davu na náměstí ze svého záchvatu zuřivé úzkosti.

V rozhlasem přenášeném pozdravu od nově jmenovaného předsedy první autonomní vlády Slováků v dějinách ale zazněla i jiná slova, a ta si pamatuju také, protože po skončení projevu se u Balákových kolem nich…