Díky, Marie, za Prahu

Facebook, pondělí 17. června:

Zahradil: „Máte pocit, že sloup smiřuje? Nebo opět jen rozděluje, vyvolává svár a neshodu?“

Kalina: „Hlavně je vidět, kdo nemá o dějinách páru a nechce si to přiznat. Měl byste se věnovat spíš metalu, to je vám bližší.“

Zahradil: „Aha, takže dějiny budou napříště hodnotit jen ,vyvolení‘, kteří ukážou prstem na ideologicky závadné pohledy. Tak jste to myslel? To už jsem jednou zažil.“

Kalina: „Dějiny by měli hodnotit ti, kdo o nich něco vědí, což vy prostě nejste.“

Zahradil: „Chcete cenzuru pohledů na dějiny.“

Kalina: „Vy vlastně říkáte historickému bádání cenzura.“

Facebooková debata mezi historikem umění, profesorem Pavlem Kalinou a europoslancem za ODS Janem Zahradilem byla minutý týden jedním z mnoha výstupů nově propuknutého sporu o obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Evangelíci v sobě objevují 400 let staré křivdy, část české společnosti pociťuje nové záchvěvy strachu z habsburské monarchie. Ožívá mýtus, jak Mariánský sloup vznikl na oslavu porážky českých stavů na Bílé hoře a stal se symbolem národního ponížení.

Sloup byl přitom postaven o víc než 35 let později jako vzdání díků za ubránění Prahy před Švédy v roce 1648. Mýty ale vládly už v listopadu 1918: sloup tehdy v rámci naplánované akce obestoupila skupina Žižkováků vedených bohémem, kamarádem Jaroslava Haška Františkem Sauerem. Lidé na místě se snažili vandalismu zabránit, strhla se rvačka, parta ze Žižkova vyhrála, omotala lano kolem…