Šampaňské pro Jiřího Fajta

Země, v níž se mohl stát ministrem kultury komik, musí být zvyklá na ledacos. Ovšem to, co v posledních dnech předvádí ve vedení tohoto rezortu Antonín Staněk, překonává i Vítězslava Jandáka.

Bezmála třicet let se ministerstvo snažilo posouvat své příspěvkové organizace k větší samostatnosti, aby fungovalo jen jako vzdálený pozorovatel dozorující nad jejich hospodařením. Staněk nyní nasadil zcela opačný kurz: ačkoli nemá na scéně coby člověk s nulovým kulturním přehledem žádný respekt, rozhodl se z pozice síly vystupovat jako vládce, jehož bude poslouchat každý, kdo bere od ministerstva peníze. A komu se to nelíbí, na toho podá trestní oznámení.

Kdo přijde na řadu

Dvě míří na jím odvolaného šéfa Národní galerie Jiřího Fajta. Když do ní před pěti lety Fajt nastupoval, každý věděl, že v jeho osobě přichází z Německa (pro léta strávená v něm ve vysokých funkcích ho má jako druhou vlast) hvězda s mezinárodním renomé, jejíž angažmá bude mít své výhody i nevýhody. Pozitiva se ukázala velmi rychle: díky jeho kontaktům se galerie zbavila pověsti spícího kolosu, do něhož nemá smysl chodit, instituce pořádala jednu výbornou výstavu za druhou, překopala své stálé expozice a dramaticky se jí zvedla návštěvnost a pověst v odborných (i zahraničních) kruzích.

Také negativa se projevovala už od počátku. Fajt byl totiž z ciziny zvyklý být za své manažerské schopnosti kombinované s mimořádnou kunsthistorickou erudicí řádně placen. To šlo v pozici šéfa věčně podfinancované…