Rok 1968 byl jedním z nejdůležitějších v dějinách tuzemských médií. Novináři otevírali tabuizovaná témata, tlačili dál demokratizační proces, propojovali širší společnost s politickými lídry. Prodaný náklad většině titulů rostl, což ještě umocnilo odstranění cenzury. Většině se při vzpomínce na tu dobu vybaví tituly jako Literární listy či Reportér, ale jedním z nejradikálnějších listů byl bezesporu týdeník Student. A právě o něm vyšla kniha, kterou napsal historik Tomáš Libánek a někdejší výrazná tvář týdeníku Petr Feldstein.
Studenta vydávala mladší generace novinářů, většinou dvacátníci, kteří netrpěli přílišnou nostalgií vůči komunistickým myšlenkám. I když jim velel šéfredaktor dosazený oficiálními kruhy, redakce šla dál než většina konkurence. Stavěli se za obnovu sociální demokracie, odmítali kompromisy v zavádění politických reforem. Šok vyvolal i text o zakázaném Rádiu Svobodná Evropa, kterou novináři Studenta navštívili. Šéfredaktor Literárních listů Milan Jungmann za to Studenta kritizoval, protože prý hrozí provokace Moskvy. Jeho článek končil zvoláním: „Mladí přátelé a kolegové, takhle přece ne!“
Vše vyřešil vstup vojsk v srpnu. Redakce vydávala za dobrodružných okolností zvláštní vydání, která rozvážela v nákladním autě. I tehdy se projevila větší radikálnost: v jednom z těchto vydání totiž stálo, že podepsání moskevských protokolů „rovná se zradě této republiky“. Podobně otevřeně tu nikdo nepsal. Tak jak byl výjimečný obsah Studenta, byl výjimečný i jeho…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
