Sir Winton nebyl sám

Nápis na hrobě je sotva rozpoznatelný. Vlhké přímořské podnebí Velké Británie si vybralo svou daň, kamennou desku překryl lišejník a text jde jen stěží rozluštit. Kdyby se to přece jen někomu podařilo, těch čtrnáct písmen mu stejně nic neřekne. Doreen Warriner odešla ze světa tak, jak na něj přišla: jako neznámá žena. Když umírala, několik tisíc českých občanů ale mohlo žít dál, aniž by část z nich kdy věděla, komu za to vděčí. Už brzy to vyjde najevo.

Vzhůru do Prahy

Bylo jich pět a dodnes známe jen jednoho z nich. Jméno Nicholase Wintona, zachránce téměř sedmi stovek židovských dětí z Československa před jistou smrtí v nacistických vyhlazovacích táborech, obletělo svět a každý se tak mohl dozvědět příběh Brita, který v prosinci 1938 vyslyšel naléhání svého známého a místo dovolené na lyžích v Alpách se vypravil do Prahy organizovat únikové transporty ohrožených dětí a shánět jim víza a náhradní domov na britské půdě – zatímco jejich rodičům už nebylo pomoci.

Ve Wintonově stínu přitom až dosud zůstávali čtyři další lidé, kteří po zabrání Sudet v září 1938 a následné okupaci celé země v březnu 1939 společně s ním vytvořili v Československu záchrannou síť pro ty nejvíce ohrožené. Před příjezdem se vzájemně neznali a nikdy spolu nemluvili, dohromady se dali až v Praze. Nepomáhali jen dětem, ty měly přijít na řadu až později.

Klíčovou roli měla od začátku právě Doreen Warriner, žena, která se v Praze objevila v polovině října 1938 – několik týdnů před Wintonovým příjezdem. Nebyla to ovšem náhoda: Warriner měla Československo ráda, dobře ho znala a měla tu řadu přátel. Poprvé sem zavítala už v roce 1930, ještě jako univerzitní studentka. Zajímala se o ekonomiku zemědělství ve střední Evropě, chtěla na toto téma psát svoji diplomovou práci.

Praha a její úřady byly logickou zastávkou, jedním z těch, které Warriner zpovídala, byl tehdejší ministr zemědělství a pozdější předválečný premiér Milan Hodža. Přeskočila mezi nimi jiskra, ženatý politik pobláznil studentce hlavu a ona jemu. V dalších letech se pravidelně vídali, udržovali spolu vztah a asi by to tak i zůstalo, kdyby jim do cesty nevstoupila a trvale je nerozdělila válka. Když letadlo Doreen Warriner dosedalo 13. října na ruzyňské letiště, Hodža, který sotva tři týdny předtím rezignoval na post československého premiéra, tady už nebyl – odletěl do Francie.

Warriner v době Mnichova vyučovala na univerzitě v Londýně, psala knihy, chystala se na pracovní pobyt do Karibiku a byla před ní úspěšná vědecká kariéra. Poté co k ní stále více začaly doléhat zprávy o tom, že její „druhý domov“ – Československá republika – se ocitl v nebezpečí, však všechny tyto plány opustila a vydala se do Prahy. „Nemám vůbec žádnou představu, co dělat, jen zoufalé přání něco dělat,“ zapsala si tehdy do svého deníku.

Dávat jména dohromady

Z Londýna se do vesničky Shipston-on-Stour cestuje hodinu a půl vlakem a pak ještě po úzkých silničkách čtvrthodinku automobilem. Malá obec leží uprostřed zvlněného anglického venkova mezi Oxfordem a Stratfordem nad Avonou a jako by se tu zastavil čas. Kamenná stavení vypadají stejně jako před sto lety, jen teď před nimi parkují moderní auta. A jedno takové zastavuje i před farmou ze 17. století na okraji Shipstonu. Patří Henrymu Warrinerovi, synovci Doreen Warriner, který tu s rodinou hospodaří.