Včelí vzpoura slaví úspěch

Ekologičtí aktivisté v Bavorsku letos dosáhli mimořádného úspěchu. Nejdříve navrhli zákon, který má změnit hospodaření se zemědělskou půdou v zájmu ochrany živočichů a v únoru pro něj pak získali podporu veřejnosti. Návrh zákona, jehož symbolem se stala kampaň Zachraňte včely, získal ve všelidovém hlasování podporu 1,7 milionu lidí, což představuje 18 procent obyvatel této spolkové země. Výsledek bavorskou vládu podle zemského zákona stavěl před rozhodnutí: buď navržený zákon přijme v plném znění, anebo přijde s vlastní alternativou a obyvatelé si pak mezi dvěma zákona vyberou v referendu. Premiér Bavorska Markus Söder (CSU) po měsíci vyjednávání ve středu na tiskové konferenci v Mnichově oznámil, že jeho vláda navrhovaný zákon přijme v plném znění.  Aktivisté z Ekologické demokratické strany ÖDP a z spolků pro ochranu přírody, kteří zákon navrhli, oslavují toto rozhodnutí jako jedinečný triumf. O boji bavorských ekologů a konkrétních opatřeních v zemědělství pojednává následující reportáž, kterou nyní výjimečně odemykáme. Pokud podobné články oceňujete a chcete je číst pravidelně, staňte se našimi předplatiteli:

Když člověk jede autem z Čech do Bavorska a přehoupne se přes šumavské lesy na druhou stranu hranice, krajina se na první pohled změní. Dlouhé české lány vystřídají menší bavorská pole a louky, které od sebe oddělují travnaté meze a shluky stromů či keřů. Krajině to dodává malebný ráz, ale je to i praktické: při prudkém dešti brání ostrůvky „divoké přírody“ odplavování hlíny z polí, v době sucha zase v krajině drží vodu a za každého počasí dávají různým živočichům, od koroptví až po včely, šanci přežít uprostřed lidské zemědělské krajiny.

Bavoři se proto rozhodli, že takových oáz chtějí mít v polích mnohem víc. V nejúspěšnější petici bavorské historie, kterou podepsalo 1,7 milionu lidí, podpořili návrh zákona, jehož smyslem je zastavit vymírání živočichů v krajině, především pak hmyzu a ptáků. Hlavní tváří kampaně Zachraňte včely, která rozhýbala bavorskou společnost, je Agnes Becker, ekologická aktivistka a veterinářka provozující malý statek nedaleko českých hranic.

„Evidentně jsme se s naším návrhem trefili do něčeho citlivého. Lidé si stále více uvědomují, že se z přírody něco zásadního vytrácí, a chtějí tomu zabránit,“ říká hnědovlasá třicátnice před sídlem bavorské vlády v centru Mnichova po prvním setkání s premiérem Markusem Söderem, který začal s autory veleúspěšné petice ihned vyjednávat. Zatím je příliš brzy na odhady, zda zákon projde a v jaké podobě, vyjednávání se nejspíš protáhnou na několik měsíců. Agnes Becker však věří, že se jí s kolegy podařil zásadní průlom, který se rozšíří i do dalších zemí za bavorské hranice.

Vytvořit propustnou síť

Nápad udělat něco pro záchranu živočichů hynoucích v německých polích se zrodil před rokem v Ekologické demokratické straně (ÖDP), malé německé partaji, jejíž bavorskou větev Becker řídí. V té době ze světa přicházelo stále více zpráv o tom, že rapidně ubývá živočišných druhů – ryb, ptáků i velkých savců. Na Agnes Becker a její spolustraníky však nejsilněji zapůsobila zpráva entomologů z rodného Německa, že se v této zemi za posledních 30 let snížilo celkové množství hmyzu o neuvěřitelné tři čtvrtiny. „Ta zpráva způsobila v Německu šok,“ vzpomíná Becker u kávy v jedné mnichovské restauraci. „Potvrzovala to, co lidé sami pociťovali vlastní zkušeností, že je ve vzduchu mnohem méně hmyzu, než když byli mladší. Sedli jsme si s kolegy a přemýšleli, co by se s tím dalo udělat.“

Becker a její kolegové si o věci začali zjišťovat podrobnosti. Od entomologů se dozvěděli, že brouci, motýli nebo čmeláci nedokážou přežít v polích, která jsou intenzivně ošetřována chemickými látkami, a pokud nenarazí na volnou zelenou louku s květy a s listy trávy, zahynou. Jak ukazuje statistika bavorského ministerstva zemědělství, počet takových bezpečných útočišť se v Bavorsku za posledních 50 let dramaticky scvrkl. Zatímco celková velikost plochy využívaná k pěstování plodin zůstala od roku 1970 do současnosti takřka stejná, rozloha zelených luk, kde se daří hmyzu a dalším živočichům, se zmenšila o třetinu na milion hektarů. Na zmizelém půlmilionu hektarů zelených ploch, což je velikost odpovídající asi polovině Středočeského kraje, vyrostly silnice, průmyslové haly a obytné domy rozrůstajících se měst.

Z rozhovorů s odborníky z dalších přírodovědných oborů vyplynulo, že problém se zdaleka netýká jenom hmyzu, ale že ubývá i ptáků a dalších tvorů, jimž v krajině čím dál víc obsazené a využívané lidmi chybí životní prostor. Ekologové dospěli k závěru, že je nezbytně nutné jim ho znovu vytvořit. A že nejúčinnější cestou k tomu bude, když sepíší svůj vlastní návrh zákona o ochraně přírody a zkusí ho prosadit prostřednictvím lidového hlasování, což je prvek přímé demokracie, kterým německé právo řadovým občanům umožňuje vytvářet legislativu.

Při sestavování návrhu se Agnes Becker a spol. odrazili od některých už existujících zákonů podporujících biodiverzitu. Evropská norma od zemědělců v členských státech vyžaduje, aby udržovali aspoň pět procent ze své půdy jako trvale zelenou plochu, což může být louka, skupina stromů nebo třeba mez. Ekologové z Bavorska to zvedli na deset procent a přidali pravidlo, že louky se nesmějí sekat před 15. červnem, aby hmyzu zůstala potrava a prostor pro rozmnožení. Dále do zákona přidali podmínku, že zemědělci musí udržovat podél potoků a řek nejméně pět metrů široký pás trávy sloužící k pohybu živočichů a bránící odtékání zemědělské půdy do vody. V ostatních spolkových zemích je tahle praktická věc uzákoněná, v Bavorsku je její dodržování dobrovolné, což vede k tomu, že záchranné pásy existují jen podél 15 procent délky tamních vodních toků. Do návrhu také autoři vepsali zákaz kácet či odstraňovat přírodní prvky, jako jsou meze, přírodní zídky nebo shluky stromů a keřů. Základní ideou celého návrhu zákona bylo vytvořit v monotónní zemědělské krajině jakousi propustnou síť ostrůvků divoké přírody, v níž by mohli žít ptáci, hmyz, plazi a další tvorové. O tom, co se stane sedlákovi, který pravidla poruší, se návrh nezmiňuje, protože o trestech lidové hlasování rozhodovat nesmí.

Nejpřevratnější bod v návrhu zákona ovšem nemířil na zemědělce, ale na bavorský stát. Jde o pasáž, která říká, že vláda v Mnichově musí do roku 2030 zajistit, aby na třetině veškeré zemědělské půdy v Bavorsku byly používány pouze ekologické zemědělské postupy – tedy žádné pesticidy ani umělá hnojiva. Vzhledem k tomu, že dnes patří biozemědělcům v Bavorsku pouze deset procent veškeré plochy, jde o celkem ambiciózní cíl. Není však nereálný: ještě v roce 2012 patřilo bavorským biozemědělcům jen šest procent plochy a zemská vláda tehdejšího premiéra Horsta Seehofera si stanovila, že do roku 2020 toto číslo zdvojnásobí – a tento cíl zřejmě bude splněn. Na evropské špici je v tomto ohledu Rakousko, kde přírodní zemědělství zabírá čtvrtinu zemědělské půdy.

Lepší než pavouk

Sepsat s právníky návrh zákona byl však jen první krok; ten druhý, složitější, byl prosadit ho. Podle bavorských zákonů musí iniciátoři nového zákona nejdříve zorganizovat malou petici adresovanou ministerstvu vnitra, pod kterou musí získat podpisy 25 tisíc lidí. Když se to podaří, převezme návrh zákona bavorské ministerstvo vnitra a přezkoumá, jestli je v souladu s ústavou. Oba tyto kroky iniciátoři z ÖDP zvládli, a nastal tedy čas na nejtěžší etapu – všelidové hlasování. Tady je laťka o poznání výše: iniciátoři musí během pouhých 14 dnů přesvědčit desetinu voličů z třináctimilionového Bavorska, aby přišli na radnici své obce a podepsali tam, že s návrhem zákona souhlasí. Veškeré informace o tom, kde se hlasuje a o čem, musí šířit iniciátor hlasování a stát mu v tom nijak nepomáhá. V historii země se od roku 1946 podobné hlasování konalo celkem jednadvacetkrát, z toho osmkrát se aktivistům povedlo desetiprocentní hranici překročit. Tímto způsobem byly prosazeny důležité zákony, jako třeba zrušení bavorského senátu, školného na univerzitách či zákaz kouření v restauracích.

K ÖDP se v průběhu práce na zákonu připojilo několik důležitých spojenců – bavorští včelaři, svaz biozemědělců a především Bavorský svaz pro ochranu ptáků (LBV), který má desítky tisíc členů, tedy potenciálních dobrovolníků nebo drobných sponzorů. Jako zcela zásadní se však ukázal nápad použít jako maskota celého projektu včelu. Kampaň za změnu zákona dostala název Lidové hlasování za druhovou pestrost – zachraňte včely. „Včelu jsme si vybrali jako symbol, který zastupuje hmyz a dlouhý seznam vymírajících druhů. Je to tvor, který opyluje květiny a lidé ho mají raději než třeba pavouka,“ vysvětluje Agnes Becker strategickou volbu.

Ukázalo se to jako chytré rozhodnutí. Ze shromáždění na náměstích bavorských měst, kde dobrovolníci převlečení do „včelích“ černo-žlutých kostýmů vybízeli shromážděný dav podporovatelů, aby si všichni společně a nahlas zabzučeli, se vyklubal silný marketingový nástroj k šíření povědomí o kampani v médiích a na sociálních sítích. Kampani ale pomohlo i to, že se za návrh postavili vědci, například prestižní Společnost Maxe Plancka, mezi jejímiž současnými i bývalými členy je 33 nositelů Nobelovy ceny.

Tisíce dobrovolníků na začátku února během předepsané čtrnáctidenní lhůty stály před radnicemi a přemlouvaly lidi, aby šli návrh zákona podepsat. Ve velkých městech jako Mnichov přemlouvání nebylo potřeba, před radnicemi se dokonce tvořily dlouhé fronty. Jak si všiml reportér týdeníku Die Zeit, zákon na radnice nepřivedl jen skalní ekology, ale širokou paletu lidí, kteří se za ekology nepovažují. Ve frontě na podpis ve městečku Holzkirchen oslovil jistého Waltera Ruesse, důchodce, který vlastní staré auto s dieselovým motorem, nenakupuje biopotraviny a nevolí Zelené, ale zákon přišel podepsat, protože chce, aby premiér Söder s úbytkem hmyzu něco udělal. A na jaře se chystá na své zahrádce vysadit divoké květiny.

Ve čtvrtek 14. února pak přišel senzační výsledek hlasování – přijetí návrhu zákona podepsalo 1,7 milionu obyvatel Bavorska, tedy přes 18 procent voličů, což ze včelí petice rázem udělalo nejúspěšnější hlasování svého druhu v historii. „Léta ekologické výchovy ve školách nesou ovoce. Lidé si současně víc než kdy jindy uvědomují, že se mění klima a s ním i příroda. Německu se zároveň hospodářsky daří, kdyby byla nezaměstnanost na 20 procentech, tak by včely nebyly prioritou,“ vysvětluje si úspěch akce její spoluorganizátor, ochránce ptactva Norbert Schäffer z LBV, který za záchranu druhové pestrosti bojuje už 30 let a takový zájem o ekologii prý ve společnosti ještě nezažil.

Pro zemskou vládu Markuse Södera znamená úspěch referenda dvě možnosti: buď navržený zákon přijmout v plném znění, anebo přijít s vlastním návrhem, jejž by autoři petice přijali jako plnohodnotnou alternativu. Pokud se obě strany nedohodnou, vláda vytvoří vlastní návrh zákona a občané si pak mezi dvěma variantami vyberou ve všeobecném referendu, kde vítězí zákon s větším počtem hlasů. Premiér ihned po zveřejnění výsledků lidového hlasování pozval aktivisty k jednacímu stolu, u kterého zasedl také šéf Bavorského svazu zemědělců a dalších asi 30 zástupců různých spolků. „Musíme najít kompromis, který zachrání včely, ale nezničí bavorské zemědělce,“ prohlásil po úvodní schůzce premiér. Agnes Becker a její kolegové však dali najevo, že ke kompromisům příliš vůle nemají. „Lidé podepsali zákon v téhle podobě, nemůžeme z něj nic odebrat. Maximálně přidat něco navíc,“ uvedla Becker po schůzce se Söderem.

Úspěšné bavorské referendum už inspirovalo několik dalších spolkových zemí, jež chystají vlastní petice. Události na jihu Německa rezonují i v Berlíně, kde spolková ministryně životního prostředí Julia Klöckner zatím bez větších podrobností oznámila, že chystá akční program na ochranu hmyzu. „Celostátní rozměr debaty nás samozřejmě těší a víme, že změna musí kromě Bavorska nastat i na celoněmecké a evropské úrovni,“ říká Becker. „Ale teď se soustředíme hlavně na to, co můžeme udělat my sami a tady.“

Jsem ekolog, ale…

Georg Mayerhofer, urostlý třicátník s krátce zastřiženým vousem, je pánem rozlehlého hospodářství v bavorské vesnici Parschalling, které jeho rodině patří už přes 300 let. Jeho součástí je bioplynová stanice, 1200 prasat a několik velkých polí. S 270 hektary je Mayerhofer velkohospodář, v Německu je průměrná plocha půdy na jednoho majitele 60 hektarů (v Česku 130 hektarů).

Mayerhofer patří k většině bavorských hospodářů, kteří vyznávají konvenční postupy – používá chemická hnojiva a prasata v jeho chovu nemají tolik prostoru, aby je mohl prodávat pod značkou bio. Ve svém oboru je velmi úspěšný, a před dvěma lety byl dokonce vyhlášen bavorským zemědělcem roku. V Německu sice platí za konvenčního zemědělce, z českého pohledu je ale v podstatě ekolog – na svých polích pravidelně rotuje plodiny, aby nesnižoval kvalitu půdy, což je v Německu na rozdíl od Česka podmínkou pro čerpání dotací.

Podél potoka také už nyní dobrovolně udržuje pětimetrové ochranné pásy, a jak sám říká, k ekologii má kladný vztah. Když ale přijde řeč na nedávné lidové hlasování za záchranu včel, nesouhlasně kroutí hlavou. „Tlak na ekologičtější hospodaření je potřeba,“ připouští, „ale nechci, aby mi stát přikazoval, co mám dělat se svojí půdou.“ Vadí mu například pasáž zákona zakazující kácet stromové remízky. „Já vím, že remízek má ekologickou hodnotu, ale je to moje půda, a když na ní budu chtít postavit třeba domek pro svého syna, tak mi to stát bude zakazovat?“ Mayerhoferovi dále vadí kvóta, podle níž by Bavorsko mělo do roku 2030 mít 30 procent zemědělské plochy v režimu bio. Podle hospodáře je německý trh s biopotravinami příliš malý a za tak krátkou dobu se nestihne zvětšit z dnešních deseti na 30 procent. „Lidé v Mnichově sice volí Zelené a hlasují pro ekologickou petici, ale současně kupují levné maso, protože se jim nechce platit víc za maso se značkou bio,“ připomíná Mayerhofer.

Sedlák uznává, že vymírání ptáků a hmyzu je velký problém a systém vytváření propojených biotopů podporuje, neměl by však být vymáhán zákonem. „Mám pocit, že se hází všechna vina na farmáře,“ říká. Stejný názor má drtivá většina bavorských konvenčních farmářů, kteří tvoří 90 procent zemědělců a proti lidovému hnutí během kampaně protestovali. „Když to projde, tak to zvládnu, ale budou to další zbytečná omezení, která hodně lidí naštvou.“

O 20 kilometrů dál, na travnatém kopci s vyhlídkou do krajiny má svůj statek Walter Dankesreiter, který patří ke zmíněné desetině bavorských zemědělců hospodařících podle ekologických zásad. Na dvoře jeho statku stojí elektroauto, na střeše jsou připevněné fotovoltaické panely, jež ho nabíjejí. V prostorném kravíně pokojně přežvykuje 75 krav, které se s příchodem jara budou pást na přilehlých loukách, i v zimě však dostávají jen krmivo vypěstované lokálně a bez použití chemikálií. Tyto krávy zabírají kvůli ekologickým předpisům mnohem více místa a zároveň mají menší výnos mléka než zvířata z konvenčních chovů, ale Dankesreiter smí jejich mléko označit prémiovou značkou bio. Prodává ho do blízké mlékárny, která z něj vyrábí biomáslo. Že je bavorský trh pro bioprodukty příliš malý, sedlák nepociťuje, jeho mléko výrobci másla vždy koupí. Za to však vděčí jen tomu, že se stal biozemědělcem už na začátku devadesátých let jako jeden z prvních sedláků v kraji. Dnes už mlékárna nové dodavatele biomléka nepřijímá právě kvůli poměrně malému odbytu bioproduktů na německém trhu. Dankesreiter je však přesvědčen, že bavorský trh s bioprodukty by mohl úspěšně růst, kdyby ho více podpořil stát. „Státní podniky zaměstnávají desetitisíce lidí. Mohly by třeba do svých kantýn nakupovat lokální biopotraviny,“ říká sedlák. A za vzor dává sousední Rakousko, kde třetina státních jídelen nabízí biopotraviny, zatímco v Německu jsou to jen tři procenta.

Dankesreiter je podporovatelem hnutí za změnu zemědělské politiky a osobně šířil povědomí o petici mezi místními sedláky – i když prý neúspěšně. „Většina zemědělců je proti, já v tom ale vidím šanci,“ říká prošedivělý padesátník. Dankesreiter je přesvědčený, že budoucnost zemědělství je v malých farmách, jež produkují kvalitní, i když dražší potraviny, nikoli ve výrobě stále většího množství levných potravin. Podle něho je důležité, že tlak na změnu zemědělské politiky přišel odspodu. „To ukazuje, že lidé si přejí dělat pro přírodu víc,“ shrnuje Dankesreiter. „Teď je řada na politicích.“