Dopis z Niamey

Sedím na zahradě ve stínu velkého mangovníku a s našpicovanýma ušima čekám na ten charakteristický zvuk. Po malé chvíli se skutečně zdálky ozve kovový klapot: šmik, šmik šmik. To je pouliční krejčí. Chodí prašnými ulicemi, na levém rameni má stařičký šicí stroj s pohonem na ruční kliku (u nás starožitný, či snad dokonce muzejní kousek) a pravou rukou naprázdno střihá velkými krejčovskými nůžkami, nabízí tak své služby.

Jakmile zaslechnu toto poznávací znamení, vyběhnu na ulici a mávám na něj. Nakoupila jsem si několik šest stop dlouhých kusů krásných pestrobarevných látek z naškrobené bavlny, jimž se v celé frankofonní Africe říká „pagne“, a krejčímu se teď posunky snažím vysvětlit, ze které chci ušít povlak na polštář, ze které zavinovací sukni a tak podobně. Prostý řemeslník nemluví francouzsky, poznenáhlu na mě ale vrhá podezřívavý pohled: Záclonu?! Z TÉTO látky? Skoro mám dojem, že jsem ho svým přáním urazila. Zkušenost mě naučila v těchto situacích nenaléhat, a tak jsem látku s pravidelným motivem červených a tmavomodrých ok na žluto-černém pozadí zase sbalila, rozhodnutá ho nedráždit a nedorozumění při nejbližší příležitosti rozluštit.

Obrátila jsem se na odborníka na slovo vzatého, a sice na honorárního konzula pro ČR, který v Niamey žije a občas se scházíme na kus řeči. Pan Souleymane vystudoval na přelomu osmdesátých a devadesátých let VUT v Brně a dnes zajišťuje dovoz speciálních textilií vyráběných v ČR pro vybrané západoafrické trhy (Niger, Burkina Faso,…