Hvězdné stálici německé literatury Judith Hermann vyšla v češtině další z povídkových sbírek. Ani v novince Lettipark se mistryně tohoto žánru nevzdálila od zádumčivého, křehkého, a přitom hutného stylu. Tentokrát nicméně nezachycuje pocity generace mladých lidí prožívajících zmatené a poněkud prázdné životy, jež umí skvěle vystihnout na pronikavě ostrých detailech. Hrdiny jsou zejména lidé ve středním a starším věku, často nemocní nebo umírající. Texty tak spojuje nejen téma lásky, stárnutí a pomíjivosti života, ale i pocit smíření. Často nastupuje namísto silné pointy a vyjadřují ho jen krátké odsazené věty jako „Ona to ví“ či popis nálady nebo krajiny: „Vlaštovka vypluje ven, přes ulici na koleje, směrem k vysokým topolům.“
Berlínská autorka, již proslavila na přelomu milénia hned její prvotina Letní dům, později, je tradičně úsporná: v povídkách není slovo navíc, přesto nepůsobí minimalisticky. I v novince vytváří na malé ploše atmosféru letních večerů kdesi v německém parku stejně dobře jako náladu mrazivých slunečních dnů na americkém ostrově Nantucket – místě poslední společné výpravy s přáteli, na kterou vzpomíná starý muž. Povídky jsou nabité dramaty, jež se však skrývají v přeryvech mezi pečlivě volenými slovy; v náznacích, jež autorka klade na cestu jako vábivé drobky.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu