Vrtěti rozhlasem

Článek o dění na rozhlasové stanici Vltava vyvolal velký ohlas nejen mezi pravidelnými čtenáři Respektu. Text proto na vaši žádost výjimečně odemykáme, zároveň připomínáme reportáž o jednání rady ČRo: Jak Fischer děkovali Zavoralovi a rozhovor s bývalým šéfem stanice Dvojka Martinem Gromanem. Pokud podobné články oceňujete a chcete jen číst pravidelně, staňte se předplatiteli Respektu: 

Zpráva o změně ve vedení rozhlasové stanice Vltava vzbudila ohlas nepřehlédnutelný i pro ty, kteří rádio neposlouchají. Ředitel Českého rozhlasu René Zavoral ukončil spolupráci s kulturním publicistou a filozofem Petrem Fischerem, kterého najal do vedení Vltavy před dvěma lety, aby dal vysílání nový směr, a osobnosti veřejného života i pracovníci Českého rozhlasu na to reagovali podepisováním dopisů na Fischerovu obranu. Koncem prosince se občané dokonce na protest proti vyhazovu šéfa artové stanice shromáždili před budovou rozhlasu k demonstraci; nápisy na jejich transparentech ovšem hlásily, že tu nejde jen o Fischera. „Normalizace není normální“, stálo na nich.

Změna na Vltavě totiž nastala v atmosféře dlouhodobějších pochyb o tom, zda se důležité veřejnoprávní médium nedostalo do špatných rukou a jestli tu nejsme svědky oklešťování otevřenosti a nezávislosti rozhlasu. „Vltava a propuštění Petra Fischera v tomto případě není podstata, ale příklad, u kterého se ukazuje celkový stav,“ hodnotil to na demonstraci historik Michal Stehlík. „Jde o otevřenost a důvěryhodnost Českého rozhlasu.“

Poplach na plovárně

Petr Fischer v závěru skončeného roku ještě uvedl do vysílání vánoční čapkovský speciál k celoročnímu leitmotivu Vltavy – výročí sto let české státnosti –, dal médiím několik rozhovorů ke svému konci a sbalil si šuplíky. Vltavu přebíral v prosinci 2016 a nové vysílací schéma do ní vnesl naplno rok poté. „Skutečné, konkrétní důvody neprodloužení smlouvy jsem pořád ještě neslyšel,“ říká končící šéfredaktor v kavárně poblíž Václavského náměstí.

Důvody vyhazovu, které uvedl ředitel rozhlasu René Zavoral pro veřejnost, se průběžně během prosince ukazovaly jako matoucí: svá původní slova o stagnaci stanice na setkání s lidmi z Vltavy Zavoral odvolal a omluvil se za ně, uznal, že za poslední rok „se udělalo hodně dobré práce“, a tak nakonec zbyl především argument „ztráty důvěry“. „Vždy jsem chtěl, aby na manažerských pozicích byli lidé, kteří jsou odborně zdatní, ale i loajální,“ sdělil Zavoral na setkání se zaměstnanci, s vysvětlením, že se na veřejnost dostávaly věci, o nichž si řekli s Fischerem jen mezi čtyřma očima.

„Neloajalitu“, o níž Zavoral mluví, vyvolala v létě 2018 kauza známá jako „porno na Vltavě“: Fischerova stanice v červenci odvysílala úryvek z knihy Linie krásy britského autora Alana Hollinghursta, v níž je touha homosexuální literární postavy na plovárně zachycena básnickým obrazem „trčícího penisu“ v plavkách. Když na příští schůzi Rady ČRo, orgánu voleném sněmovnou a zastupujícím veřejnost při kontrole veřejné služby, vyjádřili radní zděšení, že se tu před obědem vysílá „pornografie“ a „drsné maso“, ředitel Zavoral na kritiku přitakal. Vzápětí se pod povrchem debaty o prudernosti a otevřenosti umění rozhořela v budově rozhlasu i skrytá právní bitva. Zavoral si nechal vypracovat právní analýzu, z níž čerpal pro podporu své domněnky, že Vltava porušila zákon a ohrozila mravní vývoj mládeže. Analýzu prohlásil za utajenou, a stejně utajené mělo zůstat i stanovisko, které si naopak Petr Fischer nechal soukromě na obranu stanice zpracovat od bývalé ústavní soudkyně Elišky Wagnerové: ta došla k závěru, že o žádném porušení zákona nelze mluvit.

„A k tomu se váže ta ztráta důvěry a neloajalita,“ říká Fischer. „Ředitel mi vyčetl, že se zmínka o analýze, kterou jsem dal k dispozici radním a která měla zůstat jen interní informací, dostala na veřejnost a do novin, a měl za to, že to bylo ode mě,“ vzpomíná Fischer.

Zaměstnance a spolupracovníky stanice Vltava tehdy zmátlo už to, že jejich generální ředitel řeší problém obraznosti autora Linie krásy aktivně a opakovaně na Radě ČRo, kam vůbec nepatří, protože posoudit, zda byl „trčícím penisem“ porušen zákon, může jen takzvaná velká vysílací rada – Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, RRTV – a ta vzkázala veřejnosti, že se nic protizákonného nestalo. Zasvěcenci si povšimli i podrážděnosti Zavorala z faktu, že se Fischer snaží bránit vlastním právním rozborem, a následně i z toho, že na základě kauzy „porno na Vltavě“ podepsalo dvanáct set lidí z veřejného života a část zaměstnanců ČRo otevřený dopis, v němž jaksi preventivně už na podzim, dávno před současným rozhodnutím ukončit smlouvu, žádali ředitele Zavorala, aby Fischera nechal na jeho místě.

„Tohle všechno stálo na počátku dnešních událostí,“ říká moderátorka Vltavy Renata Klusáková. „A už jsem slyšela i výtky, že právě ten podzimní dopis na obranu Petra Fischera a jeho vedení Vltavy byl rozhodující pro jeho konec, že ta masová podpora pro Petra ředitele naštvala. Podle mě to tak není,“ říká Klusáková, jinak zakladatelka webové stránky Za otevřenou Vltavu, na níž se onen „předčasný“ apel na ředitele v říjnu objevil. „Mysleli jsme si, že ta uměle vyvolaná pornokauza měla posloužit k Petrovu vyhazovu,“ vysvětluje svoji předčasnou obrannou aktivitu Klusáková. K zaměstnancům Vltavy se totiž dostávaly už delší dobu zprávy, že Fischer je pro radní ČRo nestravitelné sousto – představitel „pražské kavárny“, jehož příprava publicistických kritických pořadů neodpovídá představě bezproblémové stanice k poslechu klasické hudby, ale spíš se snaží demonstrovat vyhraněný světonázor. Jelikož je mezi současnými radními několik osobností z konspirátorské scény kolem webu Parlamentní listy, měli lidé z vltavského týmu už tenkrát na podzim pocit, že kolem jejich šéfa se stahují fatální mračna. Současný vývoj berou jako potvrzení svých tehdejších obav. „Za koncem Petra Fischera vidím snahu o převedení nejen Vltavy, ale možná celého rozhlasu na normalizační rádio, bezzubé hloupé médium,“ říká Klusáková. „Začalo to u Vltavy, tam si to vyzkoušeli, a teď to může jít nerušeně dál.“

Bděle a ostražitě

K ostražitosti ke směřování rozhlasu na základě Fischerova případu vybízel na prosincové demonstraci před Štědrým dnem i náměstek ředitele Národního muzea Michal Stehlík. Slova o „normalizaci“ jsou ale podle něj příliš silná a transparenty, jak říká, bral spíše jako „vykřičník, aby k normalizaci nedošlo, než konstatování stavu“. Své obavy o budoucnost rozhlasu opírá Stehlík o fakt, že ředitel Zavoral opakovaně zasedal v porotě Krameriovy ceny – „novinářské“ soutěži založené právě konspiračními weby považujícími se za „alternativní média“. Zavoral svou účast loni vysvětlil jako „snahu nestavět bariéry mezi různými proudy médií“ a „nevylučovat žádné názorové proudy“ a potřetí už po kritice z rozhlasu i zvenčí do krameriovské poroty nezasedl – vystřídal ho tam radní ČRo Petr Kňourek. „Neříkám, že se to děje, že se v rozhlase vysílají dezinformace. Ale v ředitelově vnímání dezinformací jako legitimního názorového proudu vidím možné nebezpečí a slabinu rozhlasu do budoucna,“ vysvětluje Michal Stehlík.

V té části vysílání ČRo, které by bylo k případným politickým či dezinformačním tlakům nejcitlivější, zpravodajství, si však Stehlík zatím ničeho, co by připomínalo politický roubík nebo vstřícnost k dezinformacím, nevšiml. „Zpravodajství Českého rozhlasu považuju za kvalitní žurnalistiku. Nemyslím si, že by šel René Zavoral politikům na ruku ve vysílání, ale nestojí proti nim čelem, když má hájit práci zaměstnanců a rozhlasu, a to by měl,“ říká Stehlík. „Proto je ostražitost namístě.“

A přesně tak to vidí i redaktoři a další pracovníci rozhlasu: že pokaždé když René Zavoral může, nehájí jejich práci a staví se za nespokojené politiky nebo za stěžovatele z konspiračních webů. Redaktoři či moderátoři veřejnoprávního média při soukromých setkáních pod slibem anonymity vypočítávají, jak pochopili, že nezbývá než čekat, jestli a kdy to postihne i je osobně. Vzpomínají, jak se Zavoral v bouři kolem reportáže rozhlasového reportéra Janka Kroupy o Agrofertu z konce roku 2017 bez zaváhání postavil na stranu stížnosti Agrofertu, holdingu premiéra Andreje Babiše ve svěřenském fondu, a zkritizoval Kroupu za „účelovost“ a „protibabišovské tažení“. Po každém podobném výstupu Zavoral podřízeným vysvětluje, že s politiky musí dobře vycházet, protože ti volí radu a ta dohlíží na rozhlas; přesto, nebo možná právě proto, vládne mezi kritickou částí zaměstnanců rozhlasu jasný pocit, že je potřeba být ostražitý a že tenhle ředitel bude z opatrnosti stát na straně politiků vždy, když o něco půjde.

To ale neznamená, jak zaměstnanci říkají, že by se neozvali, kdyby ke zkreslování zpravodajství nebo k pokusům o ně došlo – což zatím není na pořadu dne. Varování, aby kumulace zpráv o potížích trestně stíhaného premiéra nevypadala jako „protibabišovské tažení“, jsou sice v rádiu shora občas slyšet, ale ani zaměstnanci nevědí, zda je to projev ohleduplnosti k premiérovi, nebo jen snahy nepůsobit na posluchače a čtenáře rozhlasového webu umanutě a zaujatě. „Tohle slýchám pořád, že držíme ochrannou ruku nad ANO, a z druhé strany zase stojí Andrej Babiš, který je na nás věčně naštvaný,“ říká ředitel programu Ondřej Nováček, přímý Zavoralův podřízený. Do funkce nastoupil v únoru 2018 a stál po ředitelově boku i během „vyhazovu“ šéfa Vltavy. „Žádná nesvoboda tu není, to stupidní porno vytažené radními naštvalo nás všechny, ale Petr Fischer prostě nezvládl komunikaci se šéfem. Možná kdyby se s ním místo psaní dopisů snažil domluvit, dopadlo by všechno jinak,“ myslí si ředitel programu.

Ondřej Nováček uznává, že špatná atmosféra a pocity redaktorů, že ve vedení rozhlasu není všechno v pořádku, tu panují, ale s tím se prý nedá nic dělat. „Odpovídá to rozdělení společnosti, jak ho vidíme všude kolem, ani rozhlasu se to nevyhnulo. Stojí proti sobě dvě skupiny lidí. A i to drama a hysterie kolem Petra Fischera, kterého už od podzimu brání ta liberální část, vypovídají víc než o nějakých faktech zase o rozdělení společnosti, která si přestala rozumět.“

Do které části této rozdělené společnosti řadí sám sebe, Nováček říci nechce. „Svoje názory si nechávám pro sebe,“ namítá, „nicméně to, co se teď děje kolem Vltavy, na mě působí jako nelogická hysterie: ředitel prostě odvolal šéfredaktora, co je na tom divného? A vlastně všechny ty argumenty používané teď liberální částí společnosti nedávají smysl: proč by si René Zavoral vybral do vedení stanice sám Petra Fischera, kdyby ho tam nechtěl – aby pak mohl složitě hledat důvody, jak se ho zbavit? Vždyť to nedává smysl.“

A dál už nahý

Podle kritiků Reného Zavorala a dlouhodobých pozorovatelů vývoje ve vedení ČRo je ta poslední otázka Ondřeje Nováčka sice logická, ale zároveň lehce zodpověditelná. René Zavoral má podle lidí z jeho okolí zkrátka snahu „vyvažovat“. Přijetí Fischera do vedení stanice přišlo v době, kdy Zavoral čelil kritice kvůli své účasti na Krameriově ceně a příklonu k dezinformátorům – takže to „vyvážil“ tím, že dal stanici do rukou někomu z opačného proudu. „Myslím, že to, že mu pak Petr Fischer odporoval, třeba když se ho šel zeptat na jeho účast v porotě Krameriových cen nebo odmítl vysílat pokleslý kulturní pořad ze Španělského sálu Pražského hradu se záštitou prezidenta, s nímž chce mít generální ředitel co nejlepší vztahy, mohlo stačit, aby byl považován za neloajálního a byla s ním ukončena spolupráce,“ říká bývalá programová ředitelka Eva Hazdrová-Kopecká, která zejména kvůli vyžadování „loajality“ – podle ní spíše nekritičnosti ke generálnímu řediteli – z funkce počátkem roku 2018 dobrovolně odešla. „O politických tlacích mluvit nemůžu, to jsem ve své funkci nepocítila. Ale chování ředitele v kauze Janka Kroupy, to jsem si jinak než jako nahrávání politice vysvětlit neuměla,“ dodává.

Úplně nové obavy z politické manipulace rozhlasových událostí se však už brzy budou řešit v pracovně generálního ředitele. Chystají se je s ním v lednu projednat členové etické komise, kterou si Zavoral po svém nástupu do funkce zřídil z důvěryhodných lidí, o jejichž schopnosti rozeznat etický problém a lež není pochyb. Do etického panelu Zavoral pozval například plzeňského biskupa a představitele tolerantního, modernistického křídla v církvi Tomáše Holuba, někdejší předsedkyni Akademie věd ČR Helenu Illnerovou nebo bývalého předsedu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu. Komise se schází na přání Zavorala, když s nimi chce projednat etické otázky rozhlasu, a naposledy takhle jednali v prvním listopadovém týdnu. Ze zápisu, který z tehdejší schůze stejně jako vždy vznikl a visí na webu rozhlasu, ale pro členy překvapivě zmizel jeden důležitý bod uvedený v pozvánce a projednaný na sezení s jasnými závěry komise: jmenoval se „vulgarity“. Etický panel se v něm shodl, že onen údajně pornografický úryvek z knihy na Vltavě byl v pořádku, protože je to literatura, zatímco na dotaz k vulgaritám prezidenta Miloše Zemana ve vysílání rozhlasu komisaři Zavoralovi poměrně revolučně doporučili, aby rozhlas přestal prezidenta, který opakovaně říká v přímém přenosu sprostá slova, zvát do vysílání. Proč se část s „pornem“ a Zemanem ve veřejném zápise neobjevila, na to René Zavoral neodpovídá – v textové zprávě pouze odkazuje na jedno z dřívějších zasedání, na němž se etická komise obecně zabývala nevhodností vulgarit ve vysílání, takže opakovat to znovu – tentokrát s poukazem na prezidenta – je už zbytečné. Členy etického panelu to rozzlobilo a v lednu se prý kvůli tomu chystají se Zavoralem promluvit o možnosti, že mu dál nebudou svými jmény dělat „fíkový list“ pro jeho tahy.

Odpověď šéfredaktora Erika Taberyho: Vážený pane Zavorale, děkuji za Váš zaslaný dopis, nicméně jsem jím trochu zaskočen. Redaktorka Respektu Vám několikrát nabízela možnost rozhovoru, měl byste tak příležitost své postoje osvětlit přímo v článku. Pokud máte tedy dojem, že článek je “jednostranný”, jak píšete, mohl jste dodat patřičný kontext. Nicméně z námitek, které uvádíte v dopise, je evidentní, že konkrétních výhrad k textu mnoho není. Nikde Respekt nepsal, že se rozhlas neřídí Zákonem o Čro, nikde není řečeno, že generální nemá právo přijímat "personální rozhodnutí”. Jste ale generálním ředitelem veřejnoprávního média, které vzhledem k svému postavení tu a tam vzbuzuje zájem veřejnosti a médií. A nemůžete se divit, že v případě nejasností žádají lidé odpovědi na své otázky. Ostatně to je předmětem smyslu práce jak Respektu tak i rozhlasu. Závěrem se musím ohradit proti konci Vašeho dopisu. Mé kolegyni jste neodmítl rozhovor na základě otázek, které Vám pokládala. Jediná příležitost, kdy Vám mohla položit otázku, bylo veřejně na radě, kde se zeptala naprosto adekvátně. Následně Vás zkusila přesvědčit prostřednictvím zaslaných sms, ale to bylo už po Vašem rozhodnutí s ní nemluvit. Fakt, že i tak vznikl článek, je logický. Ostatně i Ústavní soud v minulosti konstatoval, že neochota veřejně působících lidí mluvit s novináři, je do jisté míry snahou o zabránění referování o daném tématu. Ústavní soud uzavřel, že "omezování přístupu k informacím nutí novináře k autocenzuře, či dokonce opuštění tématu, což může oslabovat roli žurnalistiky při kontrole moci“. Vážený pane řediteli, pokud byste měl zájem, jsem připraven kdykoli k osobnímu setkání a vyjasnění situace. S úctou a přáním úspěšného roku 2019, Erik Tabery