Fanoušci Kamilu Lhotákovi

U kolika zdejších malířů 20. století si dokáže skoro každý Čech vybavit náměty jejich obrazů? Tedy i ten, kdo vůbec nechodí do galerie? Je tu Jan Zrzavý s bárkami a Kleopatrami, Josef Lada se Švejkem a Mikešem, Zdeněk Burian s ještěry a indiány a možná Adolf Born s Machem a Šebestovou. A pak je tady Kamil Lhoták. I jeho plátna se starými auty, motorkami, balony a letišti s vlajícími větrnými rukávy se díky všeobecné srozumitelnosti a podmanivé sentimentalitě stala součástí kolektivně sdílené představy o tom nejlepším z novodobé české výtvarné kultury.

Lhoták se ovšem nehledě na svou popularitu na rozdíl od zmíněného kvarteta nikdy nedočkal žádné velké retrospektivy. Za života ani posmrtně. Když tedy teď v pražském Obecním domě probíhá výstava s názvem Kamil Lhoták: Retrospektiva, zdá se, že se na tom konečně něco mění. Ne tak úplně. Fanoušci jeho tvorby budou z expozice bezesporu nadšení; kdo ale od přehlídky očekává i odborné zpracování díla včetně interpretace, odejde s nepořízenou.

Umění rozveselit

Ačkoli Národní galerie vlastní několik klíčových pláten Kamila Lhotáka (1912–1990), nikdy mu neudělala samostatnou výstavu. O něco lépe je na tom Moravská galerie. Před osmi lety uspořádala akci Kamil Lhoták čili Útěcha z techniky, na které ovšem v rámci vytváření „diváckého zážitku“ vedle jeho obrazů vystavila historické dopravní prostředky ze sbírek Technického muzea Brno. Vzhledem k…