Nejprve se očicháme. Každý sám sebe, nebo navzájem. Fuj. Na tohle bude potřeba hodně vůně. Chceme přece žít ve voňavém a krásném světě. Naštěstí je tu spousta specializovaných firem, které ho pro nás celičký navoní.
Například nádraží. Všechny ty pachy zpocené nervozity, spěchu, nesnědených svačin a nesplněných očekávání. Pachy lidí, kteří se neumyli, protože neměli kdy nebo třeba ani kde. Minulý týden české noviny informovaly, že Správa železniční dopravní cesty má v plánu všechny ty nechutnosti překrýt vůní, přinejmenším na pražském hlavním nádraží. Už žádný nádražní smrad, ale parfém například s názvem Vůně dálek – neboť tak podobně se jmenují substance šířené ze speciálních rozprašovačů a difuzérů.
Anebo čerpací stanice. Podle tuzemských novin už v Česku dva řetězce, MOL a Benzina, testují ve svých prodejnách vůně, které k nim přitáhnou zákazníky. Hlavně žádný benzin! Jsme snad někde na pumpě? Raději něco pomalého a bezpečného, pečivo, cukr, káva, limonáda. Namísto vulgárních benzinových alkanů a alkenů nos zákazníka naplní methyl 3-methyl-3-fenyloxiran-2-karboxyl, který voní po jahodách a medu. Případně ethyl maltol s karamelovou vůní. Jako od maminky.
Máme tu také prodejny elektroniky. Krásné mixéry a televize a v nich spoustu umělé hmoty, olova, kadmia, zpomalovačů hoření, igelitu. Tenhle plastický pach mnohým připomíná konzumní marnost a nezadržitelný zánik; vlastní i tak nějak celkový. Prodejce elektroniky Datart má proti němu zbraň, vlastní parfém Datart.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
