Švankmajerovi broučci

Viděno striktně surrealisticky, všechny filmy Jana Švankmajera byly o něm. Ať už přímo jako Přežít svůj život, kde figuruje autorovo alter ego i samotný tvůrce v animované podobě večerníčkového úvodníkáře, nebo ve smyslu základní definice surrealismu jako odrazu vnitřního já tvůrce. V nejnovějším – a oficiálně posledním – celovečerním filmu Hmyz jde třiaosmdesátiletý autor, co se fyzické přítomnosti týče, ještě dál.

Příběh amatérských divadelníků inscenujících na malém městě hru bratří Čapků Ze života hmyzu doplňuje cosi jako stylizovaný film o filmu. Vidíme zlomky natáčení, nakoukneme do animátorské kuchyně, zjišťujeme, jak vznikají některé proslulé zvukové efekty. Zároveň na začátku a na konci promlouvá k publiku Švankmajer přímo na kameru. Vysvětluje svůj záměr, nastíní metodu, klepne přes prsty smířlivé autory slavné předlohy, zkritizuje českou „předposranost“ a vysvětlí, že diváci nemohou od filmu čekat společenský komentář ani moralizování. Je to mizantropie dovedená do důsledku v duchu teze, že „jedinou odpovědí na krutost života je cynismus fantazie“. Nejde jen o chytlavé motto, ale také o svého druhu tvůrčí alibi. Je zřejmé, že se Jan Švankmajer při natáčení i vymýšlení svého proslovu (a filmu) dobře bavil. Co si má z výsledku odnést publikum, už ale zdaleka tak jasné není.

Vezměte mne za slovo

Hospoda na malém městě – v reálu Švankmajerův ateliér v bývalém hostinci/kině v obci Knovíz. Podrážděný divadelní režisér (Jaromír…