Nelze být nečinný

Práva na odpovídající sociální službu se lze domáhat před soudem. Zhruba toto konstatoval minulý týden Ústavní soud v přelomové kauze pětadvacetiletého mladíka z Rakovnicka. Muž má poruchu autistického spektra, středně těžké mentální postižení a navíc doprovázené závažnými poruchami chování. Do začátku roku 2016 žil v menším bytě s více než osmdesátiletou babičkou a matkou, která má také zdravotní postižení. Příležitostně jim chodil pomáhat osobní asistent a rodina využívala tzv. odlehčovacích pobytů (kdy pečující dostanou možnost si na krátkou dobu odpočinout). Ženy postupně péči přestávaly zvládat, mladík má značnou sílu, několikrát je fyzicky napadl, destruoval byt a matka ani babička si s ním vůbec netroufly vycházet ven.

Od roku 2013 se rodina domáhala pomoci kraje ve snaze mladíkovi zajistit odpovídající pobytové či jiné adekvátní služby. Aktivita kraje ale končila tím, že ženám buď doporučil poskytovatele služby, nebo se pokusil službu zprostředkovat. K jejímu úspěšnému startu ale nikdy nedošlo. Muž momentálně žije v domově se zvláštním režimem, který provozuje Národní ústav pro autismus (NAUTIS), ocitl se zde ale bez přispění Středočeského kraje.

V roce 2016 se případ dostal k soudu a ten dal rodině za pravdu: kraj nesplnil svou povinnost zajistit sociální službu, Nejvyšší správní soud však verdikt zrušil – se zdůvodněním, že práva na poskytnutí sociální služby se nelze domáhat…