Gustáv Husák

Historická témata obvykle potřebují svůj čas a dějiny Komunistické strany Československa takovým tématem jsou. V době jejího totálního panování, kdy veřejným prostorem prostupoval neustálý proud sebechvály, asi málokoho napadlo, proč by se měl zajímat o detailní fungování strany, která všechno ovládala a křivila, včetně informací o sobě samé. O mnoho lepší to nebylo v prvních letech po pádu komunismu, kdy jsme doháněli znalosti dějepisu, v němž se zrcadlily důsledky vlády jedné strany – a její příběh sám vypadal jako málo zajímavý.

To se však změnilo. Příběh Československa není jen příběhem obětí či popisem všedního života. Nevyhnutelně sílí zájem směrem ke strůjcům doby temna, za něž můžeme desetiletí komunismu s klidným svědomím označit. Téměř třicet let po jejich porážce je pravý čas začít se dozvídat, kde se vzali tvůrci dějinné lži o vítězství proletariátu, pachatelé rudého teroru a viníci pozdějšího úpadku, jak se dostali na vrchol a udrželi se tam tak dlouho. Jak se organizovali, jak komunikovali a soupeřili o moc, proč činili ta která rozhodnutí nebo jak fungovala podřízenost vůči ruským komunistům.

Proto je dobře, že se dostalo na obsáhlý životopis jedné z nejdůležitějších postav KSČ, Gustáva Husáka. Muže, jehož trudný vklad do českých dějin si stále pamatují miliony lidí. Autor knihy, historik Michal Macháček, mezi ně nepatří. Narodil se těsně před koncem normalizace a nezaujatost, s níž k Husákovi přistupuje, mohla být výhodou. Ale došlo spíš k opaku.