Školky pro dvouleté děti: Nechci, aby toho matky litovaly

Reforma regionálního školství bude pravděpodobně o rok odložena na září 2019; naplno by pak  začala fungovat až od ledna 2020. Schválila to sněmovna v rámci novely školského zákona. Odklad, který ještě posoudí Senát, má usnadnit náběh na financování podle počtu odučených hodin, nikoli pouze podle počtu žáků. Poslanci v rámci novely podle očekávání zrušili na popud ODS povinnost mateřských škol zajistit od roku 2020 místa pro dvouleté děti. Mělo by nadále záležet na rozhodnutí ředitelů školek, zda přijmou děti mladší tří let. Naopak se občanským demokratům nepodařilo zrušit povinnost předškolního vzdělávání pro pětileté děti. Při této příležitosti odemykáme rozhovor o dvouletých dětech, který vyvolal mezi čtenáři Respektu velkou pozornost. Pokud podobné články oceňujete a chcete je číst pravidelně, staňte se naším předplatitelem.

Jiří Halda byl donedávna veřejnosti neznámý pedagog. Aktuálně se však proslavil peticí proti umisťování dvouletých dětí do školky, která zásadně přispěla k prvnímu úspěchu známého kritika školek a nového poslance Václava Klause ml. na půdě sněmovny – loni přijatá norma se otřásá v základech, zákonodárci už řeší, zda ji zrušit. V rozhovoru Jiří Halda vysvětluje, proč jsou školky pro dvouleté děti špatné a Česko tu má jít opačným směrem než zbytek jeho civilizačního okruhu.

Vaše hvězdná hodina udeřila před necelými dvěma týdny v souvislosti s peticí nesoucí název „Dvouleté děti do školky nepatří!“, jíž jste jeden ze dvou autorů. Dostali jste se s ní až na slyšení Senátu proti novele zákona přijaté v loňském roce, která garantuje místa ve státních školkách pro děti od dvou let věku. Co vás vedlo ke zmíněné petiční akci, kterou do dnešních dnů podepsalo necelých patnáct tisíc lidí?

Fakt, že bychom do školek posílali naprosto nezralé děti. Přivolali bychom tím na sebe katastrofu v podobě demotivovaných učitelek, které by měly zvládat jak tříleté, tak dvouleté děti. Zároveň bychom zakonzervovali citovou deprivaci těch nejmladších.

O co opíráte přesvědčení, že dvouleté děti nejsou zralé na mateřskou školu?

V takto raném věku není učitelka náhradou za matku a spolužáci nejsou náhradou za sourozence. To je jednoznačně vědecky prokázaný fakt.

Nikdo přece netvrdí, že má jít o náhradu, školka není internát, kam děti odejdou a vrací se domů na víkend. Jde o jinak trávený čas, o socializaci dítěte v dětském kolektivu. Ale především jde o poskytnutí prostoru, který dnes spousta matek jednoznačně potřebuje.

Musím vás vyvést z omylu. Socializace v tomto smyslu slova je strašný mýtus komunistické výchovy. Je to hrozně zlá věc, která vznikla v době, kdy bylo potřeba zaměstnat matky při budování socialismu. Byl to odporný experiment, který se doteď používá. Dítě má jedinou základní potřebu. A tou je etablovat se v nejbližší tlupě – tedy ve své rodině a být s matkou.

Jak jste se zkontaktovali s Václavem Klausem ml., který už stihl ve sněmovně předložit návrh na zrušení povinnosti školek přijímat dvouleté děti? Podpořil ho také příslušný výbor Senátu, který organizoval výše zmíněné veřejné slyšení, na němž jste vystoupil.

Můj kolega a spoluautor petice, pedagog Marek Herman, se obrátil na senátora Jiřího Růžičku, garanta senátní akce, zda bychom mohli na chystaném slyšení ke školkám vystoupit. Přímo s Václavem Klausem jsme nic nekoordinovali, to šlo po senátorské, respektive poslanecké linii.

Nezralost, neštěstí, vyčerpání

V zemích našeho civilizačního okruhu chodí běžně většina dvouletých dětí do školky. V Dánsku je to 65 procent, v Nizozemsku 60 procent, v Německu 32 procent, dokonce i ve státech s obdobnou historickou zkušeností jako Polsko a Maďarsko chodí dvouleté děti násobně častěji do školky než u nás. Znamená to, že všechny tyto země podlehly vámi zmíněnému komunistickému mýtu?

Bude to vypadat, že jsem ujetý, ale myslím si, že podlehly. Řada těchto zemí má obrovský problém s agresivním nacionalismem, s drogami, s různým antisociálním chováním. Vysvětlení je přitom jasné – krátké, deprivované dětství strávené v kolektivních zařízeních daleko od matky.

Na základě čeho jste došel k tomuto závěru? Procento lidí s psychickými poruchami nebo lidí závislých na drogách je mezi Němci, Dány či Poláky zhruba stejné jako v české populaci. Česko se tu pozitivně nevymyká, ačkoli má nejnižší množství dětí ve školkách a nejdelší mateřskou ze zemí Evropské unie, kde většinou nepřekročí osmnáct měsíců.

Data zde samozřejmě jsou, jen je potřeba přestat se tvářit, že neexistují. Já znám kapacity v oboru, čtu je, jezdím do ciziny, bavím se s lidmi o jejich zkušenostech ze zahraničí. Tady je ale jiný problém: akademici jsou více slyšet než my, kdo jsme v terénu. Já pracuji s dětmi dvacet let, pohybuji se mezi nimi, znám tu situaci. A ta je, že máme často i tříleté děti ve školkách nešťastné, protože na ně nejsou zralé. Kantorky jsou vyčerpané, je jich málo a nemají podmínky na přijetí dalších dětí, notabene dvouletých. A my místo toho, abychom se tohle snažili opravit, vydali jsme se cestou umožnit ještě dalším takovým dětem vstoupit do školky, takže ještě většímu množství dětí zaděláme na citovou deprivaci a z toho plynoucí poruchy chování v pozdějších letech.

Výsledek dlouhodobého sběru zkušeností z terénu, o kterém mluvíte, ale znamená v Evropě tohle: pokud jsou dobře nastavené parametry – ve školkách je dostatek učitelek s neautoritářským přístupem a dítě tam tráví přiměřený počet hodin –, pozitiva jasně převažují nad riziky. Tak proč je školka pro dvouleté dítě a priori špatná?

Řeknu vám ten klíčový argument. Když se mimino narodí, tak se zhluboka nadechne vůně mámy, a dokud není nasáté tou vůní dostatečně, tak potřebuje být hlavně s ní. My jako západní civilizace jsme tohle hrozně podcenili.

Jedním ze soudobých témat na Západě bezpochyby je ekonomizace všeho včetně mateřství. Otázka ale spíš zní tak, proč se dobře vedené školky vylučují s možností dýchat vůni matky, kterou zmiňujete?

To nasávání trvá někdy až do prepuberty okolo devíti let věku, ale to rozhodující období, kdy se tvoří devadesát procent naší osobnosti a naše základní kompetence, jsou první tři roky života. Tehdy potřebujeme být hlavně s matkou, protože nikdo a nic nevoní tak jako máma. Tříletá česká mateřská není výmysl, jenž by stál na vodě. My máme tenhle komfort v zákonech. Proč bychom měli jít cestou zemí, které jej nemají, a musí kvůli tomu odkládat děti do odosobněných kolektivních zařízení?

Protože komfort, o kterém mluvíte – a pro dítě to opravdu může být komfort –, má ve skutečnosti řadu negativních dopadů. Neexistence dostupných, státem zřízených mateřských škol vede k tomu, že mnohým ženám bráníme v návratu do práce, protože platit soukromé zařízení si mohou dovolit jen bohatší rodiny.

Já ale nehodlám nijak bránit ambicím matek, které mají plány s kariérou ve dvou letech dítěte, aby se už v té době vrátily do práce. Jen nechápu, proč tak rychle od dětí spěchají a také proč kvůli nim měnit celý systém.

Nejde jen o „ambice“ a „kariéru“. Návrat do práce dříve než ve třech letech dítěte je pro mnohé ženy existenční nutnost, nikoli otázka svobodné volby.

Ale takové ženy mohou přece dávat svoje dítě do školek už dnes.

Nemohou. Řada školek dvouleté děti nebere. Loni jich bylo takto odmítnuto 32 tisíc.

Já znám bezpočet ředitelek mateřských škol a ony nejsou z kamene. Když se matka zajímá o místo ve školce, protože musí jít pracovat, tak se jí snaží vyjít vstříc.

Matky jsou tu však zcela závislé na ochotě a možnostech dané školky. Musí mít zkrátka štěstí. Loňská novela takové místo ve školce pro dvouleté dítě garantuje, aniž by zároveň nařizovala, že každý dvouletý do školky musí. Prostě jen rozšiřuje svobodu volby. Proč chcete toto vstřícné gesto státu zrušit?

Protože jsem přesvědčený, že naši politici ve skutečnosti chtějí, aby to bylo u nás podobné jako v těch takzvaně vyspělých západních zemích. Pozadím všeho podle mě je zrušit tříletou rodičovskou dovolenou, protože se tím ušetří peníze.

Nemůžeme kompenzovat všechno

Co byste poradil matce, která nevyžije s rodičovským příspěvkem 3800 korun měsíčně? Co má dělat třeba živnostnice ve službách, která ve svém okolí nemá státní školku, jež by byla ochotná vzít její dítě, nemůže se tudíž vrátit do práce, ačkoli by to nutně potřebovala – například proto, aby neztratila klienty a nezadělala si na budoucí chudobu.

To je spekulace. Z existenčních důvodů se tomu asi nikdo nemůže divit, ale jedna věc jsou skutečné existenční důvody a druhá neochota slevit ze svého standardu.

To nebyla spekulace. To je realita, kterou řeší desítky tisíc žen v této zemi.

Uplatňujete v tomto momentě silně feministický pohled na věc. Ta žena má přece také nějakého tatínka k tomu dítěti. Nebo ne?

Ne každá matka má k sobě partnera. Češi jsou navíc jedni z největších neplatičů alimentů z EU. Na zabezpečení rodiny s malými dětmi ale především nestačí často ani dva průměrné příjmy. Zcela jistě ne v případě, kdy má kvůli nedostatku míst ve školkách jedno či více dětí docházet do soukromého zařízení nebo mít chůvu.

Stát však přece nemůže kompenzovat špatné rozhodnutí každého jednotlivce. Včetně toho, když má někdo děti, aniž by je potom dokázal uživit. Každý si má přece trochu rozmyslet, s kým si pořídí dítě a co z toho pro něj plyne. Lidé málo řeší partnerské problémy v zájmu dětí a raději čekají, že to za ně vyřeší stát.

Pokud někdo v této zemi přijde o práci, má nárok na podporu v nezaměstnanosti. Nikdo to nezpochybňuje, byť by i zde šlo namítat, že dotyčný měl mít větší štěstí při výběru zaměstnavatele. Proč by proto matka, chce-li nebo musí-li se vrátit do práce ve věku dvou let dítěte, neměla mít možnost spolehnout se na pomoc státu, v tomto případě formou garantovaného místa ve školce pro svoje dítě?

Víte, proč nejsou místa ve školkách? Protože je tam často zabírají dvouleté děti, jejichž matky sedí doma a dítě odložily proto, aby se mohly bavit.

To by bylo senzační odhalení. Odkud tohle víte?

Z praxe. Protože po těch školkách jezdím. A když si vezmu situaci v těch stovkách mateřinek, které jsem viděl, všude je to stejné. Dvouleťáci tam jsou velmi často děti, jejichž matky jsou doma, nejčastěji s mladším sourozencem. Když vyřešíme problém s nerozdělováním sourozenců, což je ve vlastním zájmu dětí, a pomocí matce, aby věděla, jak se má chovat – tedy že má s oběma dětmi zůstat doma, protože to je pro jejich vývoj to nejlepší, tak se uvolní místo pro skutečně sociálně potřebné ženy, které se musí vrátit do práce. Ale to se už často děje. Jenom v Praze je vysoce neuspokojivá nabídka školek, jinde v republice je to lepší.

Matky to vidí trochu jinak. Nadpoloviční většina českých žen, které mají dítě starší dvou let, se jednoduše chce vrátit do práce. Proto také loňskou novelu 70 procent z nich přivítalo. Proč jim chcete zmíněnou šanci odepřít?

Já nikomu nic neodepírám, to je vaše manipulace. Vím, že Respekt dlouhodobě hájí práva žen a s tímhle rizikem jsem do tohoto rozhovoru šel. Ale já znám realitu v terénu, kterou vy z redakce nepoznáte. Když bude zákonná povinnost školek vzít už dvouleté dítě, každá, včetně spousty bohatých matek, toho využije, aby tam dítě odložila, se všemi riziky pro jeho vývoj, a bude rok sedět doma. Vidím to všude kolem sebe. Tou peticí nám šlo také o popularizaci rodičovství a mateřství. Je třeba vrátit do společnosti povědomí o tom, že mateřství je nejvýznamnější a nejdůležitější role ženy. A jde nám o pohodu dětí.

Pohoda dětí přece úzce souvisí s pohodou matek. Pokud část z nich potřebuje být také například ženou úspěšnou ve své práci, proč jim nevyjít vstříc? Proč tohle rozhodnutí nenecháte na nich?

Souhlasím s tím, že matky si zaslouží pozornost. Proto potřebují kvalitní včasnou péči, třeba formou pravidelného poradenství s výchovou. Jsem přesvědčen, že pod odbornou pomocí se většina žen nebude chtít předčasně vrátit do práce. Moje zkušenost z hovorů s bezpočtem žen je, že většina matek, která to udělala, toho při zpětném pohledu litovala. Litovala toho, že jim utekl unikátní čas s dítětem, který nejde vrátit.

Copak by to nepočkalo?

Výše jste zmínil – a máte v tom nepochybně pravdu –, že v českých školkách zhusta nejsou podmínky pro přijetí dvouletých dětí. Učitelky jsou vyčerpané, školkám chybí personál a prostory. Nedostatek peněz je fakt, stejně jako to, že rozšíření školek lze financovat z evropských fondů. Dětské skupiny nebo pilotní projekt malých jeslí pro půlroční děti se z nich už dotují. Proč jste s kolegou petici neformuloval především jako výzvu, aby stát finančně pomohl obcím a krajům zajistit odpovídající podmínky ve školkách?

Dobrý dotaz. Ale já nechci zachránit svět. Chtěli jsme vyvolat celospolečenskou diskusi, což se částečně podařilo. Já se budu dál věnovat svojí práci, poradenství dětem a rodinám, které o to stojí. Jak s naší peticí naloží politici, na to nemám vliv.

Zvažujete petici také například za zrušení kojeneckých ústavů, dalšímu kolektivnímu zařízení státu?

Já se kojeneckými ústavy nezabývám, to není moje erudice. Mně se ústavní péče nelíbí a kojenecké ústavy považuji za zoufalý socialistický přežitek, který se nedaří kompenzovat dostatečnou adopcí nebo pěstounskou péčí, byrokratické procesy jsou tu strašně dlouhé. Bojovat proti nim systémově je proto dobrý nápad, ale nemám na to čas ani kompetenci. Nicméně kdyby se měly kojeňáky ze dne na den rušit, nepovažoval bych to za dobrý nápad. Ta věc by se musela dobře připravit, protože péče adoptivních rodičů je velmi složitá. Záleží na tom, jak moc je ten pár připravený, jak moc je to miminko vhodné k adopci nebo k pěstounské péči. Samotné děti z ústavů jsou někdy velmi rizikové, mají takové problémy, že jiná než ústavní péče pro ně paradoxně není vhodná. Můj bratr pracuje v dětském domově, a tak to vidím, tam je pro péči mimo to vlastní zařízení vhodných tak deset procent dětí. Ale jak říkám, já nemám žádný všeobjímající spasitelský komplex.

Kdybyste měl dceru, chtěl byste, aby studovala?

Já bych jí do toho nemluvil. Kdyby chtěla studovat, tak ji v tom budu podporovat, ať je klidně lékařkou. Pokud ale nebude chtít, tak ať se vyučí třeba kadeřnicí. Ale proč se ptáte?

Není mi jasné, proč jako stát podporujeme ženy v seberealizaci a potom se vše utne ve chvíli, kdy mají děti? Nezaměstnanost žen, jejich profesní skluz, platové rozdíly ve srovnání s muži, nižší důchody a další nerovnosti začínají právě v jejich nejproduktivnějším věku, kdy mají malé děti. A vámi velebená dlouhá a rigidní česká mateřská tohle výrazně prohlubuje.

Ať se realizují, ale pořád si myslím, že jim v profesním životě nic neuteče a že mateřství je důležitější než kariéra. Copak by to rok nepočkalo?