Hřbitovní symfonie

Kniha Máirtína Ó Cadhaina (1906–1970) Cré na Cille je považována za nejlepší moderní román napsaný v irštině – přesto si ho většina obyvatel Irska donedávna nemohla přečíst. Irština nazývaná také irská gaelština má sice status národního a úředního jazyka, mateřštinou je však pro zhruba 50 tisíc obyvatel západoirských oblastí zvaných Gaeltacht. A vydání anglického překladu vázlo na obavách nakladatelů a překladatelů, zda dostojí kvalitám originálu. Hned dva anglické překlady tak spatřily světlo světa až v roce 2015, resp. 2016: pietnější překlad Tima Robinsona Graveyard Clay a volnější verze Alana Titleyho The Dirty Dust. Ve světle toho pak doceníme nakladatelství Argo a překladatele Radvana Markuse – jejich práci na české verzi můžeme zařadit mezi nejvýznamnější nakladatelské počiny loňského roku.

„Na kterým pozemku mě pohřbili? Librovým, nebo prostředním?“ Tak začíná monolog čerstvě zesnulé Caitríony Páidínovy plný stížností na příbuzné a sousedy, který otevírá svět Hřbitovní hlíny. A postupně se víc a víc zaplňuje hlasy dalších obyvatel hřbitova. V tomto světě totiž nenásleduje po smrti vstup do velebného zásvětí, a už vůbec věčný klid. Pokračuje legrační pinožení plné malicherných hádek, lží a pomluv. Pokračuje o to intenzivněji, že pro nebožtíky je hlas jedinou možností projevu – a o to víc pak vynikne síla jazyka.

V románu skládajícím se jen z přímé řeči má každá postava charakteristický projev, díky němuž je postupně…