Romantika na větráku

Kariéra streetartového umělce nápadně připomíná prostředí vrcholového sportu. První nadějná vystoupení přicházejí už v pubertě, vrchol a ovace veřejnosti kolem pětadvaceti a do důchodu se odchází krátce po třicítce, aby se uvolnilo místo nastupujícímu dorostu. Je to dynamická disciplína plná napínavých zážitků, ze kterých člověk zestárne dřív, než by čekal. Velmi brzy se tak před ním otevírá prostor pro vzpomínání na časy, které jsou nenávratně pryč. V téhle fázi se nyní očividně ocitl i pětatřicetiletý výtvarník a jeden z průkopníků zdejší graffiti scény s krycím jménem Epos 257.

Autor proslulý intervencemi do veřejného prostoru na a za hranicí zákona bilancuje v holešovické Trafo Gallery. Na výstavě Kořeny, větve, šlahouny poprvé v životě neprezentuje dokumentaci dalšího z uličních projektů, jimiž pravidelně překvapuje nepřipravenou veřejnost. Místo toho se rozhodl jako antropolog zmapovat místa, na kterých se v rámci žánru už dvě dekády pohybuje. Urbánní zákoutí na okrajích Prahy, kde se česká graffiti scéna zformovala, aby se časem s rozrůstáním města přesunula jinam. Jestli v současném umění často chybí romantika, která je neprávem považovaná za přežitou emoci, tak právě tady se jí dostává vrchovatě.

Organická proměna

„To nejcennější z graffiti, co si nesu s sebou dál, je poznání města z jiný perspektivy,“ prohlašuje Epos 257 na úvodním panelu výstavy a dodává: „Pokud město procházíme a zkoumáme, dojdeme sice z jedný části na druhou, ale ta, z níž…