Nekonečná panelstory

Srdečné pozdravy z Rakovníka, z Lysé nad Labem, z Turnova či Liberce, prostě z různých koutů naší vlasti. Staré pohlednice na nástěnce mají jedno společné. Jsou na nich paneláky. Výrobci socialistických pohledů je umístili mezi chlouby města, hned vedle fotek náměstí či zámků. A jsou tu s námi pořád – jsou všude a nejde je přehlédnout. Právě o panelácích a o našem soužití s nimi pojednávají výstavy v uměleckoprůmyslových muzeích v Praze a Brně.

Metropolitní výstava Bydliště: panelové sídliště provází dějinami panelové výstavby. Jsme tu svědky odvážného pokusu dívat se na panelovou výstavbu jako na architektonické dílo – snaží se o to historici architektury i jinde ve světě, není to ale bez komplikací. „Dnešní kulturní publikum od architektury vyžaduje hodnoty takového druhu, jako je rozmanitost, jedinečnost či autorský rukopis,“ píše Rostislav Švácha v publikaci Paneláci. Paneláky, založené na typizaci a opakování, kde je často potlačená i úloha architekta, se ovšem těmhle měřítkům brání.

Brněnská expozice Paneland, největší československý experiment vidí paneláky spíš z dnešního pohledu; jeden exponát je právě výstavka pohlednic, která upozorňuje, jak vstoupily do krajiny i do života. Panelovou výstavbu představují v Brně jako stavební, politický, sociologický pokus s otevřeným koncem a množstvím výkladů. A byl to experiment skutečně gigantický. „Během dvaceti pěti let bylo vybudováno obytné prostředí pro třetinu obyvatel Československa,“…