Prvotní emoce z výsledků voleb jsou za námi, takže nyní je čas na přemýšlení o tom, co dělat dál. Miloš Zeman program pro „druhou“ polovinu společnosti, kterou znovu označil za „pražskou kavárnu“, určil bezprostředně po volbách, když řekl, že „pokud nebude chtít pět let fňukat, že neprošel její kandidát, bude muset zavřít ústa“. Prezidentovo přání už známe, teď jde o to, jaké si definujeme my. Rýsují se před námi zejména dva úkoly, jeden je politický a druhý občanský.
Umělý střet
Začněme tím politickým. Pokud nám jde o budoucnost země, je třeba pracovat na stabilní, úspěšné a fungující společnosti. Česko velmi rychle bohatne, což potvrzují téměř všechny ekonomické indikátory. Úměrně tomu ale roste znepokojení těch, kterých se tento úspěch netýká. Vidí ho v televizi, čtou o něm na internetu, ale jejich životy se zásadně k lepšímu nemění.
S tím pak roste pocit nespravedlnosti a chuť chovat se na truc „vítězům“ současnosti, tedy zejména obyvatelům větších měst. Tito lidé jsou skutečně obětí uprchlické krize, a to zejména v tom ohledu, že politici neřešili jejich skutečné problémy, ale tyhle v Česku virtuální hrozby. Dlouho tak zůstávala stranou nízká výše mezd, podpora dopravní obslužnosti vzdálených regionů, ale třeba i poradenské služby pro lidi, kteří se dostanou do nějaké nouze. Ať už způsobené exekucemi či jinými faktory.
Tuto situaci je třeba změnit, zlepšit. Ale bez jakékoli ambice na proměnu politických či společenských názorů těchto dlouho…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu