Dopisy

Mámo, nevol Zemana

Respekt 5/2018

Děkuji, že Respekt téma politických neshod v rodinách otevřel. Často slýchám výroky, že názory se z velké části utvářejí v prostředí rodiny, tudíž bych měla mít stejné pohledy na svět jako moji rodiče. Opak je pravdou. Já a moje maminka máme poněkud odlišné politické názory, v některých ohledech by se dalo říct až diametrálně. V našem případě nedochází k zásadním rozepřím, ovšem jsou i rodiny, které se v důsledku tohoto problému rozdělí. Je proto velmi důležité o názorových rozdílech diskutovat a hlavně pomoci oběma stranám pochopit protiargumenty druhého tábora.

Hana Grohová

Anketa

Respekt 5/2018

Reaguji na anketu v rubrice Fokus, týkající se slov Andreje Babiše o tom, že v Česku si lze objednat trestní stíhání. A nevěřím vlastním očím i uším. Jsem občankou země, kde si může například můj soused na mě vymyslet žalobu jen proto, že jsem mu řekla, aby třídil odpad? A ještě mám poslouchat takové informace s návodem od jednoho z nejvyšších státních představitelů, který je ještě ke všemu stíhaný policií? Kam jsme se to doplahočili za sedmadvacet let?

Ano, toto je demokracie, musíme poslouchat také takové vymyšlenosti, ale nehoráznosti nesmí vrcholný představitel státu vypustit z úst. Pokud to udělá, tak se musí ostatní důrazně a jasně ohradit, a ne takové nesmysly zlehčovat. Soudci a další experti mají uklidnit veřejnost a donutit ministra spravedlnosti, aby tento výrok premiéra nezlehčoval.

Mgr. H. S. Máchová

Švédi se ostýchají, my ne

Skutečný problém

Respekt 4/2018

Děkuji Kateřině Šafaříkové za zajímavý a vyvážený článek. O souvislostech švédské superkorektnosti vlastního obrazu jsem se dozvěděla poprvé.

Myslím, že text dobře ilustruje způsob, jakým pravicový populismus a příklon k extremistickým médiím, následně stranám, vzniká: stačí, když stávající představitelé nebudou problematickým tématům věnovat pozornost, budou se tvářit, že je vše v pořádku. Místo aby přiměřeně kriticky a solidně, způsobem založeným na faktech, poukazovali na případné problémy, ožehavé téma „zazdí“. Extrém přitahuje extrém. Popisuje to i Fareed Zakaria v komentáři Skutečný problém: „Pokud středoví politici tuto realitu neuznají a budou trvat na tom, že ti, kdo o ní mluví, jsou rasisté, pouze naženou zoufalou veřejnost do náruče rasistů skutečných.“

Tereza Dubinová

Křtiny ve schizofrenní církvi

Respekt 4/2018

Uvědomuji si povahu žánru, kterým texty v rubrice Dopis z… jsou, proto bych nerada, aby byly moje poznámky brány jako zbytečné rýpalství. Připomínky, které uvádím, jsou ale z mého pohledu zásadní a svou závažností určitě ne minoritní:

Dopis začíná líčením trochu banálního zážitku se dvěma kněžími. Ano, opravdu je možné se setkat u dvou individuálních jedinců s rozdílnými přístupy k lidem. Ale to skutečně nemusíme jezdit do Peru, a dokonce ani chodit do kostela: stačilo by zajít kamkoli jinam, protože předpoklad, že dva lidé budou jiné nátury a jiného založení lze nejen tam, ale třeba i na zastávce autobusu v Horní Dolní.

Kněze odlišuje od druhých lidí zejména to, že je knězem. Tedy nikoli to, že je svatý, žoviální nebo tlustý. Proto na mě příliš nezapůsobila druhá část textu, kde se autor na základě líčení role kléru v latinskoamerické „historii v kostce“ pokouší o objasnění zvolení J. M. Bergoglia papežem. Linie argumentace je přinejmenším hodně děravá a předložené logické souvislosti se tak jeví značně vykonstruované.

Použití výrazu „kurie“ místo správného „konkláve“ (která papeže volí už od 13. století) je snad pouhým omylem a ne snahou o zavedení čtenáře pomocí tohoto v poslední době poněkud zprofanovaného termínu.

Anežka Hrbáčková

Střevní zoo

Respekt 2/2018

Nedá mi to a musím napsat pár postřehů k vašemu sloupku v rubrice Co se nosí. Téma a pohled jsou velmi vtipné, coby lékařka vím nejlépe, jak lidé „pasou“ po probioticích. Vlastně je vůbec nezajímá, jakou mají chorobu a jaké léky jsou nutné, ale probiotika užívají pořád. Jen na upřesnění – v žaludku žije Helicobacter, nikoli heliobacter, a místo candidií jste asi měla na mysli candidy.

MUDr. Marcela Holubová

Lekce z demokracie

Respekt 2/2018

Doktor obojího práva Robert Pelikán je podle všeho bezelstný mladík, kterému se každou chvíli přihodí něco nemilého. Tu se k němu vlísá nějaký novinář a on mu vyslepičí, co by prozrazovat neměl, jindy zase předloží návrh změny jednacího řádu vlády, který sepsal „zděděný“ náměstek Kněžínek (to si celou tu dobu, co byl ve funkci, nevšiml, že pan Kněžínek není muž na svém místě a že úplně sám od sebe sepisuje nesmyslné návrhy – nejspíš, aby pana ministra zesměšnil?). A pan ministr pak jeden z těch návrhů předloží ke schválení, aniž jej četl!

Nevím, která fakulta udělila panu ministrovi titul JUDr., ale zjevně to byla chyba. Pan Pelikán také přijal za svou páně Babišovu představu, že stát lze řídit jako firmu. Možná by měl uspořádat seminář pro šéfy firem a vysvětlit jim, že nejlepší způsob, jak řídit firmu, je podepisovat, co jsme nečetli. Třeba by pak i JUDr. Pelikán pochopil, že nepatří do ministerského křesla, ale pod kuratelu.

Jana Loskotová, Olomouc

Opravy

V komentáři Sebevědomý Mercron v minulém čísle jsme uvedli, že od podepsání Elysejské smlouvy uběhlo 65 let. Správně to mělo být samozřejmě 55 let, Elysejská smlouva byla podepsána 22. ledna 1963.

V rozhovoru Citrony severu rubriky Od věci jsme uvedli, že specializované zahradnictví zaměřené na staré regionální odrůdy ovocných stromů vede pan Radim Pešek v Boskovicích. Uvedené zahradnictví se ale nachází v Bojkovicích. Za chyby se omlouváme.