Dopis z New Orleansu

Nebylo to tento rok poprvé. Hlasová zpráva ze základní školy, kam chodí dcera, nás informuje, že zítra zůstávají všechny děti doma. Předpověď počasí hlásí mráz. Celé čtyři stupně pod nulou, pocitově minus deset. Povytahuju obočí a esemeskuju českým kamarádkám něco ve stylu: „Taky máte zítra zavřenou školu? No jo, zase přehánějí s tou zimou,“ píšeme si navzájem. Další maminky z naší školy se hrozí na sociálních sítích: „Kam dáme děti? Musíme do práce!“ Každý to nakonec nějak vyřeší a čeká na další ráno.

Den první. Na zahradě zmrzlá centimetrová pokrývka sněhu, ze střechy čouhají rampouchy. Maminky se tentokrát předhánějí, kdo bude mít lepší fotku své dcery/syna se sněhem. Tedy s tím, co sníh připomíná. Někdo se dokonce pokouší o miniaturní sněhuláky. Děti v New Orleansu jsou z toho u vytržení, mnohé vidí sníh poprvé v životě. Takže první den „sněhových prázdnin“ je nakonec fajn. Většina rodičů stejně zůstává doma, protože situace se začíná komplikovat. Dálnice I-10 je kvůli námraze uzavřená v celém městě. Starosta vyhlásil „celkové uzavření“ a doporučuje řidičům vůbec nevyjíždět z domu. Manžel, který se do práce přece jen vydává, mi po pětačtyřiceti minutách telefonuje, abych se dnes nehnula z domu. Děsně to klouže. Zanedlouho slyším v místních zprávách o první vážné a tragické nehodě. Jen pět minut od našeho domu sjela řidička do vodního kanálu, na zadní sedačce měla osmiměsíčního syna, kterého vezla k paní na hlídání, protože sama musela do práce. Miminko později v…