Překročit Huascarán
Na plzeňské retrospektivě je Vilém Heckel představen nejen jako fotograf osudových hor
Několik měsíců odmítala Helena Heckelová té zprávě uvěřit. Když začátkem června roku 1970 přinesla ČTK první zprávu o přírodní katastrofě pod peruánskou nejvyšší horou Nevado Huascarán, byla poměrně velká šance, že mezi oběťmi nebude její otec Vilém Heckel. Fotograf, který byl ve svých dvaapadesáti letech veterán československé horolezecké expedice, měl totiž krátce před propuknutým zemětřesením tým opustit a odjet fotit do vnitrozemí. Následující týdny Heckelova rodina čekala na postup záchranářských prací, během nichž se odkrýval zdrcující rozměr neštěstí, jemuž padlo za oběť přes dvacet tisíc lidí.
Během netrpělivého čekání z Peru od Heckela dorazil dopis. Psal v něm rodině, že se pod Huascaránem nešťastnou náhodou zabil nejlepší horolezec výpravy Ivan Bortel. A že fotky z jeho pohřbu poslal vyvolat do Limy spolu se snímky ze základního tábora. To byly ovšem události, jež se odehrály čtrnáct dní před katastrofou. Za pár dnů se mělo ukázat, že vzkaz přišel už ze záhrobí: když mezinárodní záchranný tým dorazil na místo tábora, našel jen souvislou suť z gigantické laviny.
Těla čtrnácti československých horolezců pod ní leží dodnes. Co se ale týče Heckelova díla, to se postupně znovu vynořuje na světlo. Aktuálně na první velké retrospektivě Vilém Heckel 100, kterou z archivu spravovaného Helenou Heckelovou sestavilo při příležitosti stého výročí narození autora Západočeské muzeum v jeho…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu