Doprava, nebo s AKK. CDU volí nástupce Angely Merkel

Nebudeme úplně přehánět, když německou křesťanskou demokracii (CDU) označíme za nejúspěšnější politickou stranu poválečné Evropy. Devětačtyřicet z šedesáti devíti let demokratického Německa zastávali předáci této středopravicové strany post kancléře. Základy programu jejího zakladatele Konrada Adenauera – tedy příklon k Americe namísto neutrality, specifická směs kapitalismu a silného sociálního státu i důraz na evropskou integraci – se fakticky staly programem moderního Německa. I proto výběr nového předsedy CDU - který se odehraje na právě začínajícím sjezdu křesťanských demokratů - přesahuje hranice našeho západního souseda.

A zvláště když přichází po dlouhé éře Angely Merkel, s níž končí jedna éra. CDU převzala v dávné minulosti, kdy se v Německu platilo markou a při navazování kontaktů si lidé automaticky nevyměňovali čísla mobilních telefonů (spíše se navzájem zvědavě ptali, zda vůbec nějaký – pochopitelně tlačítkový a rozhodně bez internetu – mají). Merkel pod tlakem rychle se měnícího světa učinila mnohá rozhodnutí, která zcela změnila tvář CDU, například v postoji k obnovitelným zdrojům, k roli žen ve společnosti nebo k migraci. Vynikala svědomitostí, ale coby málo nadaná řečnice si nedávala mnoho práce s vysvětlováním svých kroků veřejnosti a členům CDU.

Po málo prodiskutovaném prolomení tolika stranických jistot vcelku logicky následuje napínavý souboj o nástupnictví Angely Merkel, která počátkem listopadu oznámila odchod z čela CDU. Je k neuvěření, že je to první otevřená soutěž o předsednictví této strany od první poloviny sedmdesátých let minulého století – obvykle byli noví šéfové vybráni v zákulisních dohodách stranických špiček. Německo v listopadu zažilo sérii debatních večerů, při nichž se tři rivalové ucházeli o přízeň členů CDU v různých spolkových zemích. Vítěz bude zřejmě i stranickým lídrem v příštích volbách a vzhledem k tradici „kancléřské strany“ i favoritem na post příštího kancléře.

Doprava, nebo na střed?

Pozornost míří na dvě jména, která svým životopisem představují zcela opačné tváře CDU. Charismatický Friedrich Merz přitáhl největší pozornost médií. Tento brilantní řečník je oblíbencem manažerů a podnikatelů: podle konzultantské společnosti Roland Berger si jej do čela CDU přeje sedmdesát procent dotazovaných vedoucích osobností byznysu. Rozhodný muž s jasnými názory – liberálními v ekonomických otázkách a konzervativními v otázkách bezpečnosti či integrace imigrantů – nabízí příslib, že se CDU podaří zvrátit vzestup nacionalistické Alternativy pro Německo (AfD), a to aniž by sám opakoval fráze populistů. Merz je přesvědčený Evropan, nikoli nacionalista, a už kolem roku 2000 požadoval, aby se přistěhovalci a jejich děti plně adaptovali na německou kulturu a zákony. Už tehdy za to sklízel kritiku levice, ovšem z jeho úst podobná prohlášení nemají šovinistický nádech, jež lze vycítit ze slov předáků AfD.

Merz v posledních letech v byznysu vydělal miliony eur, byl v dozorčích radách nadnárodních koncernů a létá soukromým letadlem. Úspěšná privátní kariéra je jedním z jeho slabých míst: němečtí voliči jsou ke kombinaci velkého bohatství a politické moci skeptičtí. Navíc, jak ve svých vystoupeních nepřímo upozorňuje jeho hlavní soupeřka, Annegret Kramp-Karrenbauer, Merz kvůli kariéře v byznysu nemá žádné zkušenosti z vedení ministerstva či spolkové země.

Šestapadesátiletá oblíbenkyně Angely Merkel má v tomto ohledu vzorný politický životopis. Jedenáct let byla ministryní v různých rezortech v Sársku, šest let pak úspěšnou premiérkou spolkové země s milionem obyvatel. Drží se v kampani více v ústraní, působí jako klidná, spolehlivá síla a vedle milionáře Merze inscenovala své ukotvení na katolickém maloměstě, kde vyrůstala, potkala svého manžela a dodnes tam bydlí. Média zmiňovala, že její děti nestudují elitní univerzity: nejstarší syn pracuje u policie, dcera studovala hotelovou školu, nejmladší syn chce být vychovatelem. AKK, jak jí novináři kvůli dlouhému jménu přezdívají, varuje před posunem CDU doprava; chce s jistými variacemi pokračovat v merkelovské středové politice.

Ve volbě mezi takto výrazně odlišnými tvářemi CDU nejde jen o osud jedné strany, ale celého německého politického systému. Předseda Friedrich Merz by mohl vrátit kus minulosti, k níž patří jasnější rozlišení mezi pravicí a levicí. Rozdíl mezi CDU a sociální demokracií (SPD) by byl za jeho vedení opět viditelnější, což by středolevicové SPD dalo příležitost zvrátit neustálý úbytek hlasů. Image rozhodného lídra by mohla přilákat zpět některé voliče AfD, které od CDU kromě konkrétní politiky odradil i mírný, zvláště pro mnohé starší muže nesrozumitelný a málo emotivní styl Angely Merkel. Naopak předsedkyně Annegret Kramp-Karrenbauer by zřejmě udržela převahu CDU v politickém středu a otevřela šance na nové, na spolkové úrovni dosud neozkoušené vládní koalice – například se Zelenými.

Konzervativní Friedrich Merz sklízí při vystoupeních před členy strany hlasitější potlesk. Podle průzkumů je ale oblíbenkyní většiny členů CDU středová Annegret Kramp-Karrenbauer. Před sjezdem je tak soutěž o tvář a směřování nejsilnější německé politické strany zcela otevřená.