Češi u Azovského moře

Petro Porošenko to minulý týden řekl po lopatě: „Nejprve to byl Krym, poté východní Ukrajina. Teď chce Azovské moře. I vy se musíte ptát: Co Putin udělá dál, pokud ho nezastavíme?“ Tato slova, vyřčená po novém útoku Rusů na jeho zemi, řekl ukrajinský prezident deníku Bild a adresoval je Němcům, k srdci by si je však měli vzít také – nebo především – Češi. Přinejmenším alespoň ti z nich, kterým se nechce zase patřit do obnovené říše, jež si kdysi říkala Sovětský svaz.

Dál se rozšiřovat

Důvodem trvající ruské agrese proti Ukrajině – aktuálně jde o útok na ukrajinské lodě vplouvající do Azovského moře, a tedy blokádu ukrajinských přístavů – je rozhodnutí Ukrajinců žít si po svém, odejít z ruské sféry vlivu a spojit svou budoucnost s Evropskou unií coby prostorem svobody, práva a prosperity.

Řada příkladů z ruské historie dokazuje, že momentální rozpínavost Kremlu na Ukrajině je hluboce zakořeněna v mysli ruských vládců. Když carevna Kateřina II. Veliká obhajovala svoji expanzivní politiku, prohlásila: „Nemám jinou možnost, jak bránit hranice své říše, než je rozšiřovat.“ Právě „rozšiřování hranic“, čili anexe, dobývání a zábory cizích území, bylo po staletí hnacím motorem politiky kremelských panovníků.

Ve středověku se po více než sto padesát let Rusko rozšiřovalo průměrným tempem jednoho nově nabytého Nizozemska ročně. Tohle uvažování převzali od carů komunističtí generální tajemníci a později i prezidenti. Ten současný, Vladimir Putin, prohlásil dočasný…