Lepší je mít velký sen

Kdykoli se ve svém životě pro něco rozhodl, první věta, kterou slyšel, byla: „To nedáš.“ Mohlo to být něco tak zdánlivě samozřejmého jako podat si přihlášku na konzervatoř i něco tak nedosažitelného jako zkusit se dostat na světově vyhlášenou hudební školu Berklee v Bostonu. Učitelé a často ani rodiče nevěřili, že by jakýkoli z těchto plánů mohl dopadnout dobře, a dopředu ho odrazovali. Jenže Tomáš Kačo se této malomyslnosti nepoddal a zatím to vždycky „dal“.

Životní cesta Tomáše Kača není obvyklým příběhem virtuosa, který od útlého věku driluje klasické kusy, jde o příběh talentu, který si dokázal najít nečekanou a osobitou cestu navzdory podmínkám. Z klavírního samouka, který v dětství lovil tóny po sluchu u kazeťáku podle romských písniček a do jedenácti let neznal noty, se vyloupl přirozený a nespoutaný talent, který má za sebou studia na zmíněné Berklee College of Music.

V únoru si zahrál na sólovém recitálu v newyorské Carnegie Hall a v těchto dnech vydává debutové album My Home, které kombinuje všechny jeho lásky: hudbu klasickou a jazzovou, české a romské písně. Na desce se potkávají vlivy, které utvářely jeho hudební cítění: je tu Chopin vedle Ach, synku, synku i cajdáku bratří Nedvědů. A všechny spojuje emocionálně barevné podání jeho klavíru. Tak vypadají i jeho koncerty: Bacha i Chopina si hraje podle svých aranží, ne věrně podle not.

„Beru to tak, že to jsou všechno prostě písničky,“ říká jednatřicetiletý Kačo s nadhledem o svém přístupu. Ani u…