Lidka s velkým „L“

Jste původně divadelní historička, váš manžel je ekonom. Jak vás napadlo otevřít si muzeum čokolády?

Když jsem psala dizertaci, hledala jsem podklady v kutnohorském archivu. Ten se nachází v budově bývalé továrny Lidka – a já zjistila, že v místnosti, v níž jsem sedávala, se dřív vyráběly čokoládové bonbony. To mě nadchlo a přišlo mi líto, že dnes o tak slavné čokoládovně nikdo neví.

Vrátili jsme se v té době z Prahy na Kutnohorsko, byla jsem na mateřské a přemýšlela, co dál. Věděla jsem, že místní sběratelka kuriozit Lenka Choutková má rozsáhlou sbírku předmětů spojených s Lidkou. Tak jsem před třemi lety s velkou podporou Lenky, svého muže a sestry založila muzeum. 

Čím byla čokoláda Lidka výjimečná?

Továrna Lidka fungovala od roku 1918 a její výrobky byly výborné hned z několika důvodů – kladli ohromný důraz na kvalitu a čerstvost surovin, dvakrát vyhráli celosvětovou soutěž.

Zakladatel továrny Zdeněk Koukol byl také velmi zdatný obchodník, který se vypracoval z chudých poměrů. Měl třináct sourozenců a jeden z nich vzpomínal, že jejich bratr chodil brzy ráno do pekárny, tam kupoval preclíky a pak je za vyšší cenu prodával po městě. Vypracoval se z nuly hodně vysoko – a po osmačtyřicátém zase hodně hluboko spadl.