Z rozpočtu Evropské unie se může brzy stát zbraň

Ach ta Evropská unie. Nejlepší mechanismus pro řešení sporů, jaký kdy lidstvo vymyslelo. Absolutní triumf byrokracie nad bitevním polem. Kde jinde by mohly vlády zemí různé velikosti, bohatství a nátury tak efektivně řešit své rozpory, poklidně nacházet kompromisy, které jsou výhodnější než souhrn jejich příspěvků? Tak to přece je. Nebo snad ne?

Ne, není; alespoň když se do toho zamíchá rozpočet. Za pár měsíců zahájí vlády klubu oficiální rozhovory o příštím „víceletém finančním rámci“ (VFR). V tomto suchopárném názvu se skrývá nevraživost, jež při projednávání vyplave na povrch. Nebude se jednat o velkých sumách; letos EU utratí 145 miliard eur, asi jedno procento svého HDP. Avšak způsob vzniku VFR zaručuje, že poteče krev. V jednotlivých státech hasí spory o výdaje mezi ministry premiéři, ale v EU žádný takový „primus inter pares“ není. Rozpočet musí všichni schválit jednomyslně. A bude se vztahovat na pět, možná sedm let od roku 2021. Jelikož EU nemůže mít rozpočet v deficitu, ani sama nemůže získávat velké finanční prostředky, každé vyjednávání se stává hrou s nulovým součtem mezi bohatými a chudými členskými zeměmi. Jeden bývalý velvyslanec vzpomíná na bouřlivou atmosféru, která obklopuje jednání o rozpočtu EU. Z přívětivých diplomatů, s nimiž se setkal při jednání o obchodu a zemědělství, se přes noc stali posedlí, chamtiví finanční upíři se značkami eura místo očí.

Vnitřní rozměr

Každé jednání o evropském rozpočtu je určitým způsobem nepěkné. Letos se…