Učinil jsem totéž s kamenem červeným (…) a transmutoval jsem přibližně stejně čistého zlata lepšího než zlato obecné, jemnějšího a ohebnějšího,“ napsal údajně ve 14. století Nicolas Flamel. Oním kamenem mínil francouzský alchymista rumělku, minerál obsahující rtuť, kterou se snažil změnit ve vzácný žlutý kov.
I mudrc hledající velká tajemství, jehož jméno zazní také v příbězích Harryho Pottera, by se možná divil, že do nitra skutečné alchymistické pece nahlédnou lidé až v roce 2017. Umožní jim to velké dalekohledy, superpočítače, kosmické družice, mnohakilometrové detektory gravitačních vln a další přístroje. Transmutace, o jakých Flamel snil, totiž probíhají ve vesmíru – a až donedávna jsme s jistotou nevěděli, jak tam těžké prvky včetně zlata vznikají. Upřesnil to až jeden z největších vědeckých objevů uplynulého roku.
Dunění hromu a vesmírný blesk
Loni 17. srpna ráno zavibroval Codymu Messickovi telefon. „Zastavil jsem se na schodech, zíral na displej a říkal si: Páni!“ vyprávěl fyzik později časopisu Nature. Vědec působí na Pensylvánské státní univerzitě a je součástí týmu kolem detektoru gravitačních vln LIGO. Právě z něj mu zablikala na mobilu zpráva, jež rozvířila dosud klidné ráno: Někde v dalekém kosmu došlo ke kataklyzmatické události, nejspíš srážce dvou hvězd, která rozvlnila samý časoprostor.
Gravitační vlny představují zcela nový způsob, jak zkoumat vesmír. Šíří se podobně, jako když vhodíme kámen na hladinu rybníka. Pokud dospějí k Zemi,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
