České pořekadlo „Všechno špatné je pro něco dobré“ se minulý týden nepochybně naplnilo. Mnohdy dojemné vzpomínání na statečnost Čechoslováků během přepadení země vojsky Varšavské smlouvy tu a tam přerušil hlučný i tichý protest. Při pietní akci u Českého rozhlasu lidé hlasitě vypískali premiéra, prezident se rozhodl ostentativně mlčet a komunisté i po padesáti letech bojovali s termínem okupace. To všechno nám připomnělo, že vzpomínat na minulost můžeme srdcem, ale vedle toho je třeba myslet na budoucnost s chladnou hlavou.
Nevyhráli
Akce na připomínání událostí srpna 1968 se Čechům podařily. Patos nepřekrýval faktické informace o tom, co se tu odehrávalo, veřejnoprávní média připravila špičkové pořady, které vyvolaly velký ohlas, ale ani většina soukromých médií nezůstala pozadu. Svým způsobem bylo těžké tématu uniknout, což je dobře, protože další a další výzkumy nám potvrzují, že své moderní dějiny moc neznáme.
Autor těchto řádek potkal v tramvaji čtyři malé kluky, kteří si povídali o tom, co by tehdy dělali oni. Z toho nelze dělat zevšeobecňující závěry, ale zkrátka téma se stalo celospolečenským v míře, jaká se nám většinou úplně nedaří.
Největšího ocenění se při vzpomínání dočkali ti, kteří riskovali, bojovali, nevzdávali se. Ať už to byli zaměstnanci Československého…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
