Vraždy z gauče
True crime: proč diváky lákají pořady věnované skutečným zločinům
Američané se ještě nesetkali s vraždou, kterou by nemilovali,“ napsal loni server The Daily Beast o fenoménu true crime – televizních pořadech o skutečných zločinech a jejich pachatelích. A platí to čím dál víc, jak ukazují série The Wild Wild Country o kontroverzním guru Oshovi či Vražda Gianniho Versaceho. Stanice Investigation Discovery věnovaná výhradně žánru true crime vyrostla za pár let do jedné z nejúspěšnějších kabelovek.
Poptávku lze jistě vysvětlit morbidní fascinací starou jako lidstvo samo. Násilí přitahuje napříč žánry nejen na obrazovce a na plátně. True crime tak není novinkou, v současném boomu se však sešly proměny diváckých návyků i mediální krajiny – a popularitu ještě násobí internet, který poskytuje prostor k debatám a spekulacím, k duelům expertů i pokusům o vlastní vyšetřování.
True crime – ať už v hrané či dokumentární podobě – za posledních pět let zaznamenal výrazný posun a stal se součástí hlavního proudu. Zbavil se nálepky „zábavy pro drbavé ženské“ i stigmatu něčeho nepatřičného a plní nejen psychologickou funkci. Nabízí často víc než jen uspokojení zvědavosti, když tvůrci prolínají zločin s otázkami rasy nebo selhávající justice. A stejně tak hledají nové úhly pohledu.
Před měsícem měl premiéru pořad Ted Bundy: In…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu