Dopis z Bataypory

Na zadním sedadle džípu se mačkají čtyři brazilské rozjívené děti. Zplna hrdla pějí moravskou lidovku Šavlička broušená to je moje žena, kterou se naučily v hodinách češtiny. Vezeme je s vedoucí Československé kulturní dílny Dolores Baťovou domů z jedné krajanské oslavy. Džíp ale musí na křižovatce zastavit. Děti zmlknou a zvědavě vykukují okýnky ven. Právě probíhá akce Bezpečnost na silnicích a mladí policisté s dobrovolníky rozdávají letáčky s doporučeními pro řidiče, motocyklisty a cyklisty. Dostaneme každý po jednom letáku, a protože je před námi kolona aut, začtu se do něj. Zajímá mě hlavně sekce s poučeními pro cyklisty.

Brazilská městečka Batayporã a Nova Andradina ve státě Mato Grosso do Sul totiž v jedné věci silně připomínají Asii. Jejich rovné, široké ulice se přes den, ale i večer a v noci hemží stovkami kol. Navíc jsou před každým obchodem nebo státní institucí obří stojany, kde si svá většinou velká, červeně natřená kola oblíbené značky Pony mohou místní cyklisté zamknout. A doslova na každém rohu jsou roztomile ušmudlané dílničky, kde vám ochotně a za pakatel kolo spraví nebo nafouknou pneumatiku, případně zalepí díru na plášti. V dílnách zvaných bicicletarias se také prodávají opravená kola z druhé nebo třetí ruky, která stojí v přepočtu kolem osmi set korun.

Ekologicky citlivému člověku z toho radostí plesá srdce,…