Během první půle letošního roku každý den – včetně víkendů – průměrně jedna česká farma přešla na ekologické zemědělství. A každý čtvrtý den ještě jedna navíc.
Při zběžném pohledu na český venkov ledaskdy nelze nepropadnout smutku z místa, odkud jako by se vytrácel život, ornice a krása. První na ráně jsou nekonečné lány a polorozpadlé statky. Nicméně mezitím potichu bublají proměny. K opraveným kapličkám tu a onde přibývají desítky nových alejí. Při pozemkových úpravách občas vznikají travnaté pásy, nové remízky a podobné zelené prvky. Nejdůležitější oprava se ale děje přímo na polích.
Rozšířil se nám tu takový nešvar povídat, že bio je jenom módní prázdno. Mě naopak vždycky znovu překvapí, jak umí místo kolem sebe proměnit k lepšímu. Francouzští vědci v biopolích našli pětkrát více žížal než na sousední parcele. Ale ani haldy podobných statistik vás nepřipraví na osobní zážitek. Pak dorazíte na statek a ocitnete se na ostrově jiného světa. Soused nalevo má narovnané lány; soused napravo narovnané lány; ale tady sice třeba i pěstují totéž, ale všechno kvete, bzučí a půda je nadýchaná jako piškotové těsto. A přibývá farmářů, kteří svůj kousek země oživují. Abychom mluvili řečí, která je pozorovateli tuzemské krajiny dobře srozumitelná: v Česku máme toho času 395 tisíc hektarů řepky a 427 tisíc hektarů biofarem.
Sice většina pořád připadá na podhorské louky a pastviny. Ale také orné půdy zaujímají biofarmy oproti roku 2000 pětinásobek. Pro farmáře to přestává být…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
