S Angelou kolem ramen

Řecko se od 20. srpna staví na vlastní nohy. Po osmi letech končí evropské záchranné balíčky, které jihoevropskou zemi uchránily od naprostého bankrotu. Výklad řecké krize zůstane sporný, neboť přísné úsporné podmínky pomoci možná řecké problémy vyhrotily víc, než bylo nutné. Hlavní cíl záchranné operace a nespočtu nočních vyjednávání se však povedlo splnit. Eurozóna se nerozpadla. A skeptikům navzdory v ní zůstali i Řekové.

Krize vyšumí

Nebylo to zadarmo. Řecko prošlo nejhorší recesí v moderních evropských dějinách. Průměrné příjmy klesly o třetinu, nezaměstnanost se chvílemi vyšplhala ke třiceti procentům, 350–400 tisíc vesměs mladých, vzdělaných lidí kvůli nedostatku práce emigrovalo na sever EU.

A do toho museli Řekové poslouchat spoustu silných soudů ze severu a středu Evropy: že si žijí nad poměry a jsou líní. Někdy to bylo jen arogantní mistrování, jindy oprávněná kritika. Řecký stát je kvůli klientelismu slabý a dezorganizovaný, některé zájmové skupiny svým členům zajistily neúnosná privilegia a Řecko do eurozóny vstoupilo jen díky falšování ekonomických dat.

Přední evropští politici nyní říkají, že řecká krize v podstatě skončila. Eurozóna je opravdu odolnější než před deseti lety a turbulence malého Řecka ji už neohrozí. Řecká ekonomika se odrazila k drobnému růstu, stoupá výběr daní, zlepšila se kondice soukromé sféry.

Namístě jsou ale námitky. Nezaměstnanost…