Pravidelný výběr ze světových médií na Respekt.cz

Avokádová mánie škodí životnímu prostředí a zvyšuje kriminalitu

Pokud jste dnes snídali toust s avokádem, mohlo by vás zajímat drama, které se kolem tohoto zdravého a chutného plodu hruškovce přelahodného a jeho celoplanetárně rostoucí obliby odehrává. Již dříve se objevily zprávy o tom, jak pěstování avokáda negativně ovlivňuje mexické nebo kalifornské životní prostředí.
Cena ovoce kvůli zvyšující se mezinárodní poptávce stále roste, proto je pro mexické farmáře výhodné přeorientovat se z jiných plodin na avokádo – což má za následek kromě „odlesňování“ další problémy, třeba vyšší spotřebu vody. Britský list The Guardian zmiňuje odhad, podle něhož je na vypěstování půl kila avokád (zhruba dva středně velké plody) potřeba asi 272 litrů vody. Cena avokáda se zvedla natolik, že se do obchodování s ním dokonce pustily i drogové kartely.
Britská stanice BBC nyní upozorňuje na vlnu zločinnosti, která trápí Nový Zéland – a je nejspíš způsobena právě výrazným převisem poptávky po avokádu nad nabídkou. Prudký nárůst poptávky pociťují i školky, kde se pěstují avokádové stromy. Zatímco před pěti lety se v novozélandských školkách vypěstovalo třicet tisíc stromků, letos už to bude dvě stě tisíc. A stejně to nestačí. Jak řekl tamnímu serveru Stuff.co.nz majitel jedné ze školek Lloyd Houghton: „Lidé se ptají na avokáda do rána do večera, každý den.“ Na seznamu čekatelů má desítky jmen, ať už jde o firmy, jež chtějí avokáda pěstovat ve velkém, nebo běžné zákazníky, kteří touží snídat vlastní plody.
Marná poptávka pak vede k nájezdům zlodějů na avokádové sady a škodám za tisíce dolarů. Krádeže se množí v takové míře, že vznikají doporučení, jak poznat legálně sesbírané avokádo od ilegálního. Jak říká šéfka jedné novozélandské firmy pěstující avokáda Jen Scoular: stopka „legálního“ avokáda by měla být dlouhá tři až pět milimetrů. Jakákoli jiná situace – stopka zcela chybí, nebo je naopak delší – naznačuje, že avokádo bylo sebráno za podezřelých okolností.

Jsou dokonalé, jen neexistují

Lil Miquela má všechny atributy připisované tradiční ženské kráse: je jí devatenáct, má plné rty, pihovaté tváře a velké oči. Pohled do těchto očí již uhranul hodně lidí – Lil Miquelu na Instagramu sleduje 1,3 milionu lidí. Lil Miquela, celým jménem Miquela Sousa, je aktivní také na Facebooku, Twitteru a blogovací platformě Tumblr. Skrze fotografie – především selfies –, které tu zveřejňuje, ji můžeme sledovat, jak chodí na večírky ve vyhlášených klubech, na nákupy, přesvědčit se, že nechybí na žádné důležité vernisáži. Lil Miquela ale není jen krásná a marnivá, má také názor – podporuje například kampaň za sociální spravedlnost BlackLivesMatter.
Navzdory dokonalému životu a vzhledu má však Lil Miquela jedinou, ale poměrně zásadní chybu: neexistuje. Jedná se totiž o zcela virtuální bytost, jejíž pihovatá tvář i štíhlá postava byly kompletně vymodelovány v počítači americkými designéry Trevorem McFedriesem a Sarou Decou.
Virtuální bytost Lil Miquela je na jednu stranu uměleckým projektem, který posouvá naše představy o tom, co je lidská identita, na druhou stranu se jedná o výkonný stroj na peníze. Lil Miquela je kvůli své internetové popularitě vyhledávaným reklamním nosičem pro globální značky. Například v nejnovějším vydání časopisu Vogue propaguje Lil Miquela své oblíbené hračky: fotoaparát Leica, reprosoustavu Bose, fén na vlasy Dyson nebo svítilnu Moma.
Že je Lil Miquela digitální, většině lidí evidentně nevadí, počty jejích fanoušků neustále rostou. I digitální bytost přitom může mít reálný vliv: časopis Time v létě Lil Miquelu zařadil mezi 25 nejvlivnějších lidí na internetu. Lil Miquela se tak ocitla ve společnosti skutečných lidí, jako jsou Donald Trump či Rihanna.
Lil Miquela byla první vlaštovkou svého druhu – pár kalifornských grafiků ji vypustil do světa před dvěma lety. Od té doby virtuálních celebrit, chcete-li digitálních influencerů, přibývá. Například africká krasavice s tajemným jménem Shudu má sice na Instagramu zatím jen 137 tisíc fanoušků, má však zjevně našlápnuto na kariéru slavné modelky. Fotograf Cameron-James Wilson ji totiž vytvořil teprve letos v únoru. V červenci pak časopis Cosmopolitan dokonale realistickou krasavici Shudu prohlásil za první skutečně digitální supermodelku.
Virtuální modelky, jako je Lil Miquela a Shudu, jsou podle mnoha lidí v módním průmyslu teprve počátkem revoluce, během níž si budeme zvykat na fakt, že nám produkty či služby stále častěji nabízejí dokonalí naprogramovaní avatarové. Příchod těchto bytostí vyvolává řadu otázek. Přijdou kvůli nim skutečné modelky (nebo lidé ve službách) o práci? Začne náš svět brzy připomínat dystopické vize známé například z filmu Blade Runner?
Dobrý postřeh k tématu přináší také deník The Washington Post. Všímá si, že digitální modelky přicházejí v době, kdy fotografie nás skutečných lidí začínají díky různým instagramovým filtrům a počítačovým programům vypadat čím dál méně realisticky. Hranice mezi lidmi a roboty se dál stírá. Lidé vypadají jako obrazy, roboti začínají vypadat jako lidé. Ale jednu věc mají společnou: usilují o lajky na sociálních sítích.