Nejvíc negativní záležitost

Byla to invaze, bylo to nepřijatelné. Vzpomínáme si potom, když nás okupovali, když jsme hráli hokej, a samozřejmě Palach a všechno. Takže to je samozřejmě nejvíc negativní záležitost.“ Těmito slovy komentoval na tiskové konferenci vlády minulý týden premiér Andrej Babiš jedno z nejvíc traumatizujících výročí československé moderní historie, padesát let od začátku okupace Sovětskou armádou. A aniž bychom ho chtěli chytat za každé slovo: nemohl se šéf české exekutivy, pověstný svým špičkovým poradním týmem, připravit na očekávaný proslov lépe? Neměl si předem promyslet, co řekne? Neměl pocity své i pocity obyvatel své země formulovat obratněji, důstojněji?

Není v tom sám. Prezident Miloš Zeman rovnou prohlásil, že k jednomu z nejdůležitějších výročí českých dějin nesdělí vůbec nic, prý už všechno řekl.

Pokud tedy chápeme srpen 1968 mimo jiné jako příběh politického selhání, je dnešní neschopnost vůdčích představitelů důstojně promluvit pouze náhodná? Nenaznačuje nějakou regresi? Ta otázka je docela důležitá. Obyvatelé Česka totiž nepotřebují od prezidenta a premiéra slyšet vzletné myšlenky ani urputné odsouzení Sovětského svazu či jeho nástupce Ruska. Potřebují slyšet jasnou politickou deklaraci, že se selhání, jež šedesátý osmý rok provázela, nebudou opakovat.

Nevzdát se (mocenského monopolu)

Pokud hledáme nějaké historické poučení, pak vzpomínat na šedesátý osmý rok je ošidné. Vyvolává srozumitelné pocity hrdosti, v pamětnících dokonce euforii. Dvacet let po…