Karty na stůl

Boj o třetinu křesel v Senátu, který letos na podzim čeká Česko souběžně s komunálními volbami, obvykle nepatří ke spolehlivým trhákům. Volby do horní komory se pravidelně v prvním kole účastní zhruba třetina voličů a v druhém kole je to často až o polovinu méně. Během malátných dnů letošního srpna ale Senát vzbudil nečekanou pozornost. Podle znalců scény zaslouženě: díky většinovému volebnímu systému se podle politologických pouček právě na senátních volbách nejlépe pozná, když se společnost radikalizuje. K senátním urnám chodí nejčastěji lidé, kteří volbu chápou především jako pojistku vůči případným politickým excesům. Jejich reprezentanti, jak známo, hrají nezanedbatelnou roli při schvalování ústavních, a tedy nejdůležitějších zákonů – a bez jejich souhlasu nelze snadno měnit základní pravidla hry. Všichni zároveň víme, že v Česku – a nejen tady – v posledních měsících nabírají extremističtější názory na síle. Letošní „nudná volba“ tedy může být zajímavým testem naznačené teorie.

Rozumíme si

Za vlnou zájmu stojí – kromě okurkové sezony – především kandidáti dvou partají, které kvůli strategii současného premiéra získaly navzdory nepříliš lichotivým výsledkům ve volbách značný vliv: KSČM a SPD.

Připomeňme, že komunisté v červenci umožnili vznik současného kabinetu a společně s Okamurovou SPD (která podpořila ANO v boji o sněmovní výbory) mají své místopředsedy sněmovny a šéfují čtyřem poslaneckým výborům. Rostoucí sebevědomí se nyní odrazilo na personální…