Hlas Ameriky
Zpěv Arethy Franklin provázel Spojené státy od Martina Luthera Kinga po Baracka Obamu
Aretha je dar z nebes. Pokud jde o vyjádření osobnosti prostřednictvím písně, nemá sobě rovného. Ona je důvod, proč ženy chtějí začít zpívat,“ vyznala se z lásky k Arethě Franklin jiná výrazná diva Mary J. Blige. Bylo to před osmi lety, když časopis Rolling Stone sestavoval žebříček stovky nejlepších zpěváků a Arethu Franklin umístil na samotný vrchol, před Raye Charlese i Elvise Presleyho.
Nebyl to ale jen hlas, jeho síla a technika. Osud a umění Arethy Franklin, která minulý čtvrtek zemřela ve věku sedmdesát šest let na rakovinu slinivky, jsou neoddělitelně propletené s dějinami a kulturou poválečných Spojených států, s bojem Afroameričanů za lidská práva i s formováním populární hudby. Stopy a vliv Arethy Franklin najdeme nejen u jejích následovnic jako Beyoncé, ale i v rapu Kanye Westa.
Narodila se jako dítě migrantů, kteří mířili z venkovského jihu do průmyslových částí USA, zde konkrétně do Detroitu. Patřila k první generaci zpěváků, jimž se na počátku šedesátých let podařilo gospel zpívaný především v černošských kongregacích přetavit do sekulární podoby, zabodovat s ním u většinového publika a položit základy modernímu soulu a rocku. Její skladby byly motorem i zrcadlem společenských změn a nic neilustruje rozpětí její kariéry tak dobře jako skutečnost, že v roce 1968 s bolestí zpívala na pohřbu Martina Luthera Kinga a v roce 2009 s nadějí na první inauguraci Baracka Obamy.
„Žádný jiný současný umělec nezobrazoval náš optimismus s takovou noblesou a náš…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu