Dopisy

Ruský pohled

Speciál 1968: Naděje, euforie, tragédie

Chtěla bych moc poděkovat za úžasný Respekt speciál. Přečetla jsem ho jedním dechem. Ráda bych ještě doplnila informaci k článku Ruský pohled s podtitulkem V Sovětském svazu proti invazi do Československa protestoval málokdo od autora Petra Horkého.

V pobaltských zemích, které byly od konce druhé světové války násilně přičleněny k SSSR, lidé velmi pozorně sledovali průběh pražského jara a drželi nám palce. Tyto země byly daleko více než naše v područí Sovětského svazu a jakýkoli náznak možné změny v nich vyvolával aspoň malou naději.

Vím, že jmenovitě v Estonsku, kde jsem nějakou dobu žila a pracovala, proběhly proti okupaci Československa protesty. Třiadvacátého srpna 1968 v hlavním městě Estonské SSR Tallinnu a také v městě Kohila byly šířeny letáky „Moskvo – ruce pryč od Československa“, „Pryč s rudým Mnichovem“ a „Ať žije svobodné Československo!“. Devatenáctého října 1968 se v univerzitním městě Tartu uskutečnil studentský lampionový průvod, kde dva studenti nesli transparenty „Fantom komunismu kráčí Evropou“ a „Lidé, bděte!“. Na jednom transparentu byl tank s červenou hvězdou a jeho hlaveň směřovala na československý motocykl Jawa. Dva studenti, kteří transparenty nesli, Rain Mart Roomet a Jüri Süldre, byli zadrženi a obviněni z chuligánství. S těmito dvěma muži jsem se v Estonsku setkala a měla možnost s nimi mluvit.

Musím uvést jméno ještě jednoho Estonce, který se postavil proti okupaci Československa a byl za to potrestán – Andres Ehin z města Rapla (můj výčet určitě není konečný, zmiňuji pouze tato tři jména lidí, které jsem poznala). V tehdejším SSSR byl takový postoj každopádně mimořádně odvážný. V roce 2008 obdrželi tito tři muži při příležitosti výstavy fotografií k výročí srpnové okupace z roku 1968 ocenění z rukou českého velvyslance v Estonsku.

Táňa Nová, Mělník

Anatomie jedné tragédie

Respekt.cz

Přečetl jsem si reportáž Ivany Svobodové a zhlédl rozhovor s ní na DVTV.cz. Chtěl bych vyjádřit RESPEKT k práci, kterou autorka odvedla, aby rekonstruovala  a osvětlila, co a kdy se osudný den na jezeře Lhota stalo. Vážím si, že se nesnažíte „honit body“, ale dopátrat se skutečnosti, ať už je jakákoli. Způsob, jakým novinářka pracovala, není v současné české žurnalistice ani zdaleka normou.

Jiří Bay

Chtěl bych poděkovat za článek Anatomie jedné tragédie. I já jsem byl o této tragédii zpraven zejména skrze zkratkovité a emocionálně zabarvené projevy svých známých na sociálních sítích, kteří nebyli zdaleka očití svědci daných událostí. Z toho důvodu jsem skutečně ocenil vaši podrobnou analýzu. Velmi poučné – a to zdaleka nejen z hlediska bezpečnosti koupání v přírodě.

Eugen Liška

Spravedlnost v éře MeToo

Lucie Chlumská: Je zajímavé, že muži v diskusi skoro pokaždé poukazují na to, jak je možné kauzu zneužít a zničit někomu život, a už ne tolik na šokující rozsah problému… Nejde totiž jen o nějaké exponované celebrity, ale o skoro každou holku a ženu; stačí se citlivě zeptat manželek a kamarádek. Skoro každá z nás někdy zažila obtěžování v různých podobách. Nemlčely jsme, mnohdy jsme i mluvily, ale někdy není s kým (zkuste si zmapovat, jaké možnosti měli a mají třeba studentky a studenti na univerzitách při nahlašování obtěžování ze strany učitelů). Zkrátka, jakkoli se celé hnutí zvrhlo v dost agresivní kampaň, jádro sdělení zůstává stejné a není fér je překrývat výkřiky o možné nevině obviněných: tohle není problém pár zpovykaných hereček z Hollywoodu, tohle je NÁŠ problém.

Oprava

V minulém čísle jsme v článku Stopa v životech v popisce fotografie uvedli, že podobiznu Kamila Beneše na snímku nesli jeho kolegové ze 42. praporu. Drželi ji ovšem vojáci patřící k Čestné stráži Armády České republiky. Za chybu se omlouváme.