Proti všem

Jen v málokteré pražské budově se tak okatě prolíná prvorepubliková důstojnost s komunistickým úpadkem jako právě tady. Jsme v ulici Kapitána Jaroše na levém břehu Vltavy na dohled od Letné, před námi se tyčí vznešené sídlo jedné z prvorepublikových pojišťoven, proměněné později na komunistický Plánovací ústav, jehož duch tu cestou šedými zanedbanými chodbami dodnes dominuje. Nejinak je tomu v kanceláři současného vládce objektu, starosty Městské části Praha 7 Jana Čižinského, kterého sem před čtyřmi lety vynesla obyčejná občanská vzpoura.

Z omšelosti kolem sebe si Čižinský moc hlavu nedělá. „Změnu, kterou jsme lidem slibovali, reprezentuje i to, že se tady na první pohled nic nezměnilo,“ říká starosta. Se svým občanským hnutím Praha 7 Sobě se svého času vyhoupl do čela relativně honosné čtyřicetitisícové čtvrti právě se slibem vrátit jí někdejší měšťanskou tradici a lesk. Vzhled jeho úřadu naznačuje, že tohle se mu zatím příliš nepodařilo, a navíc to vypadá, že právě teď chce z místa činu utéct. Po úspěšném dobytí „sedmičky“ se pokusí zdolat i pražský magistrát.

Zkouší to podobnou cestou jako na holešovickou radnici. Zformoval hnutí dobrovolníků, hodil přes palubu svoji domovskou lidovou stranu a vyrazil mezi Pražany sbírat podpisy, aby mohl kandidovat s novou politickou formací. Jde o tzv. nezávislou občanskou kandidátku a k účasti ve volbách Čižinský potřeboval podle zákona nasbírat devadesát tisíc podpisů. To se mu nakonec letos v létě k překvapení i jeho samotného…