Přijela show

Následující text vyšel v aktuálním vydání týdeníku Respekt v pravidelné rubrice Komentáře. Pokud podobné články oceňujete a chcete je číst pravidelně, staňte se naším předplatitelem. 

Ruský prezident Vladimir Putin má podle všeho problém, a ten přichází paradoxně ze strany, ze které by ho málokdo čekal. Před pár týdny skončilo v Rusku mistrovství světa ve fotbale a byl to vlastně úspěch. Organizačně nic podstatného nekikslo, hrál se pěkný a dramatický fotbal, ruský národní výběr postoupil v bojích mnohem dál, než se čekalo, a celkově kolem šampionátu a davů zahraničních fanoušků, kteří zaplavili zemi, panovala příjemná atmosféra. Co si přát více, snad s výjimkou fotbalové sborné ve finále, nebo dokonce třímající zlatou Niké – ale to je jako přát si zázrak, Rusové tak dobře prostě hrát neumějí.

Jenže po mistrovství přišla série průzkumů veřejného mínění a ta musí na kremelského vládce působit spíše drtivě. V zemi se podle všeho zásadně změnila nálada. Podle jednoho z průzkumů se v Rusku náhle, během několika týdnů, zdvojnásobil počet lidí, kteří vnímají pozitivně Spojené státy.

Ještě v květnu vnímalo tradičního ruského nepřítele z dob studené války pozitivně 21 procent Rusů, dnes je to 43 procent. To může být způsobeno zjevnou sympatií panující mezi Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem, další průzkum ale říká v podstatě totéž o vztahu Rusů k Evropě. Tu ještě před dvěma měsíci vnímalo 55 procent obyvatel Ruské federace čistě negativně. Dnes je to pouze 38 procent.

Veselá monstra

To zní jako náhlý a velký obrat. Najednou to vypadá, že významná, možná většinová část ruské společnosti přestává mít problém se Západem. Připomeňme si přitom, že hrozba ze strany Západu je vlastně ústředním tématem Putinova vládnutí. Západ se v jeho podání snaží obklíčit Rusko prostřednictvím Severoatlantické aliance. Západ organizuje a uplácí disidenty, kteří se potom proti vůli veřejnosti snaží o změnu milovaného režimu. Západ je jakýmsi kulturním a hodnotovým protipólem Ruska, symbolem morálního úpadku, korupce finanční i sexuální. Před Západem, který neváhá šířit ideologii homosexuální orientace, aby rozložil ruskou tradiční křesťanskou rodinu, a způsobil tak demografický kolaps ruské společnosti, je zapotřebí být neustále ve střehu. Západ chce Rusko zničit. Proč? Potřebuje jeho nerostné zdroje a je bytostně zkažený.

Připomeňme si také, že Putin s touto rétorikou obrany hodnot a národa zvítězil ve volbách sotva před pěti měsíci. Vzhledem k tomu, že se mu podařilo ustát dramatický propad cen ropy a s ním spojené ekonomické problémy, musíme připustit, že jeho strategie odvracení pozornosti od domácích problémů funguje. Nebo fungovala, než přijel do Ruska fotbalový cirkus.

Zamýšlená oslava ruské velkoleposti se teď ale ve zpětném pohledu jeví jako možná režimní chyba. Ruská národní hrdost jistě pošramocena nebyla, naopak. Do země ale zároveň vtrhlo čerstvé povětří. Izolace, v níž významnou část ruské populace, jež veškeré informace čerpá ze státem ovládaných televizních kanálů, byla prolomena. Po ruských městech se dlouhé týdny potloukali skuteční obyvatelé Západu a zjevně nezanechali nejhorší dojem. Místo zvrhlých monster to byli obyčejní lidé, kteří mají rádi pivo a fotbal – úplně stejně jako domácí. Byla s nimi vlastně velká zábava. Neuškodilo, že s sebou přivezli příjemně plné peněženky, a i obyčejní Rusové, již běžně nevytáhnou paty z rodné gubernie, zjistili, že mohou s cizinci bezpečně pařit i fandit a že je vlastně povznášející být součástí světa.

Ještě

Když ovšem Západ přestane působit děsivě, přestává kremelský výklad světa fungovat. Najednou – zase v jiném průzkumu – více než 50 procent Rusů cítí, že se Rusko neubírá správným směrem. Většina se překlopila poprvé od roku 2014, kdy Kreml zabral Krym a rozpoutal skutečné orgie nacionalismu. Dokonce 41 procent Rusů říká, že považují za pravděpodobné vypuknutí protestů kvůli ekonomické situaci v zemi. V květnu takhle drze mluvilo pouze 17 procent občanů Ruské federace.

Tady je nutné v naší interpretaci zatáhnout za brzdu: na výkladu pohybů ruské duše nepanuje shoda. Šampionát představuje určitě velký zlom, britský deník Financial Times ale zase cituje ruské sociology, podle kterých se rostoucí ochota vyjadřovat nespokojenost dala čekat v okamžiku, kdy se Rusko vynoří z ekonomické krize a vystresovaným lidem se vrátí trocha sebevědomí. V kombinaci s nepopulární důchodovou reformou to ochotu k protestům vysvětlit může, rostoucí sympatie k Západu ale budou mít skutečně nejspíš kořeny v novém zážitku globální pospolitosti.

Nálady jsou přelétavá věc, tady však tušíme něco významného. Ideologie izolované nadřazenosti namířené proti nepřátelskému světu nevydrží jako dlouhodobý program dokonce ani v Rusku. Domnělá odlišnost či ohrožení jsou většinou iluzorní a je možné je prokopnout osobní zkušeností. Veselý večírek s nově objevenými kumpány vyvolává touhu po dalších setkáních. A s pozitivní emocí mívají autokraté největší problém.