Poslední dny slávy

Zasadit příběh do prostředí dostihů není v anglofonní literatuře nic neobvyklého. Próza Jaimy Gordon (1944) nazvaná Poslední dny slávy se z této tradice vymyká tím, že místo luxusu a okázalosti nabízí pohled do stájí a na dráhy druhé kategorie v západovirginském zapadákově sedmdesátých let, kde už jsou koně i lidé dávno za zenitem. Je to zasvěcený pohled zevnitř: i sama spisovatelka se podobně jako její mladá protagonistka Maggie kdysi zamilovala do charismatického, nervově labilního trenéra koní, kterého slepě následovala; navíc i ona měla v rodině dostihového sázkaře.

Románový mikrosvět se řídí heslem, že účel světí prostředky. Majitelé ušlechtilých zvířat, to jest stárnoucích a churavějících koní dříve zvučných jmen, jsou hnáni vidinou snadného zisku, a neváhají proto dopovat ani manipulovat s tipy. Tomu se nakonec nedokážou vyhnout ani ti, kteří koně upřímně milují, avšak v dostihové hierarchii i v reálném životě stojí na okraji. I Maggie, jež zběhla z univerzity, ví, že se ocitla na hraně – navíc pro všemocné gangstery vůkol představuje očividnou sexuální kořist. Tomu, že čas se neúprosně krátí, odpovídá horečné tempo naturalisticky laděného románu, v němž hlavní postavy nakonec chtějí jen přežít.

Spisovatelka a pedagožka Jaimy Gordon debutovala v roce 1974 dnes kultovním fantasy románem Shamp of the City-Solo a na kontě má řadu ceněných, často až experimentálních děl. Širší popularitu jí získal až před osmi lety tento napínavý román plný…