Česko ztratilo tři lidské životy, tři vojáky, kteří sloužili své vlasti v dalekém Afghánistánu. Životy nic nevrátí, ale uctění jejich památky umožní nejen rodinám, ale nám všem lépe pochopit, proč jejich služba nebyla zbytečná.
Většinou máme tendenci vidět chyby, nedostatky, říkáme si, co bychom měli udělat lépe. V tomto případě se ale padlí vojáci dočkali rozlučky, která byla důstojná a dojemná zároveň. Ať už šlo o gripeny, které letadlo s padlými doprovázely, pietu na letišti, přístup politiků, veřejnosti, výborně zvládnutý přenos Českou televizí.
Nic na tom nemění ani to, že si pár extremistů neodpustilo nevhodné komentáře. Šlo jen o nepodstatný šum. Věnujeme větší pozornost tomu, že během pár dní se na sbírce pro pozůstalé vybralo přes čtyři miliony korun.
A pokud jde o misi samotnou, generál
pro Respekt říká: „Zastávám názor, že mise, které se vojáci účastnili, je v zájmu České republiky. A že fakt, že vojáci přišli o život daleko odtud, není výrazem toho, že by byli na misi z plezíru nebo že by si tam chtěli vydělat peníze, jak někteří naznačují. Naopak reprezentují to, že naše země je součástí společenství národů, kterým není lhostejný vývoj ve světě. Koncept, že bychom se měli bránit pouze v našich hranicích, o němž také slýchám, mi přijde sobecký a krátkozraký.“
Na své vojáky můžeme být hrdí a měli bychom jim to dávat najevo.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje
Erik Tabery
šéfredaktor
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
