Pohár jako v roce 1992 sice tentokrát Imran Chán nad hlavu zvednout nemohl, za triumf v parlamentních volbách se neuděluje ani v Pákistánu. Přesto jde o velké vítězství. Povedlo se mu nalákat voliče na neokoukané tváře i názory, narušit hegemonii tradičních stran a se sliby změny vstoupit vítězně na vrchol politické scény. Jako bychom takový příběh už někde slyšeli…
Bývalý kriketový šampion, který dovedl Pákistán k jedinému titulu mistrů světa, tedy jakémusi pákistánskému Naganu, usiloval o politický úspěch víc než dvacet let. V roce 1996 založil vlastní Hnutí za spravedlnost, ve většinovém politickém systému dvou dominantních stran však úspěch dlouho nepřicházel.
Chánovi nahrála dlouhotrvající krize tradičních lidovců a Pákistánské muslimské ligy, kterým uškodila korupce, ale také neschopnost řešit chudobu, ekonomické potíže a terorismus, který připravil o život dokonce přední pákistánskou političku, předsedkyni lidovců Bénazír Bhutto.
Voliče lákal na slib islámského sociálního státu.
Pákistánskou stranickou politiku určují i vojenské převraty. Ten poslední se odehrál před dvaceti lety, a i když armáda předala moc civilistům, dál má spolu s tajnou službou na politiku zásadní vliv. Utlumit se ho snažil lídr muslimské ligy a několikanásobný premiér Naváz Šaríf, vedle Bénazír Bhutto druhá z ikonických postav pákistánské politiky. Nyní si ovšem Šaríf odpykává desetiletý trest za údajné praní špinavých peněz, na němž se podle…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
