Hej, Google – nechceš pauzu?

Řidič Woody neměl minulý týden příliš namáhavou práci. Od rána do večera jezdil po ulicích Las Vegas za volantem bílého BMW a volantu se skoro nemusel dotknout. Auto obsluhoval autopilot a Woody jen dával pozor na cestu. Takřka celý týden proseděl s rukama v klíně.

Stejné to bylo i v úterý odpoledne, kdy v metropoli uprostřed pouště poprvé po 117 dnech pršelo. Teplota klesla pod deset stupňů a město, stavěné skoro výhradně na automobilovou dopravu, zahltila hustá zácpa. Už tak nízký počet chodců klesl na nulu, aut přibylo. Jízda po městě se změnila v ubíjející popojíždění a z pohledu stroje ne právě triviální manévrování na křižovatkách.

Woody, navlečený do teplého firemního bomberu černé barvy, obkroužil parkoviště u hlavního výstaviště, zabočil vpravo na čtyřproudovku a nechal věcem volný průběh.

„Žádné ruce, žádné nohy. Absolutně žádné podvádění,“ okomentoval v tu chvíli Woodyho počínání jeho parťák Richard usazený na místě spolujezdce, aby pasažérovi na zadním sedadle vysvětlil průběh jízdy. „Woody by neměl vůbec mluvit, aby se nerozptyloval. Je na něm ohlídat, aby všechno bylo ok,“ doplnil Richard na vysvětlenou, když šofér nereagoval ani na otázku, zda sezení za volantem s rukama v klíně není po pár hodinách nesnesitelná nuda.

Auta jako koně

Pustit samořiditelná auta do normálního provozu není – navzdory velkému…