Záhadné zívání

Dělají to sloni, lišky, žraloci i lidé. Ti posledně jmenovaní se přitom už nějaký čas snaží zjistit proč. Zatím neúspěšně. Věda o zívání, stará nějakých třicet let, už sice zjistila všechno možné, své hlavní poslání však zatím nesplnila. Stále nevíme, proč sloni, lišky, žraloci nebo lidé vlastně zívají.

Změna stavu

Nejstarší názor tvrdil, že zívání je příznakem ospalosti. Když se ovšem bádání v osmdesátých letech ujal baltimorský psycholog a neurovědec Robert Provine, přezdívaný někdy jako dědeček výzkumu zívání, letitá hypotéza se začala hroutit. Spolu se svými následovníky prokázal, že zívání se dostavuje v různých situacích a stavech, přičemž ospalost či únava je jen jedním z nich. Mezi další pozorované se řadí nuda, vyšší teplota okolí, horečka, požití některých drog, nervozita před sportovním závodem, stres, úzkost nebo inaugurace vašeho otce americkým prezidentem.

A právě Sasha Obama (tehdy dvanáctiletá), která v roce 2013 nezvládla při tatínkově projevu udržet čelisti u sebe, by mohla dosvědčit další prokázaný aspekt této sociálně nepříliš vhodné činnosti. Jde o mimovolní reflex, jenž se nedá kontrolovat. Evoluce ho dala živým tvorům do vínku už hodně dávno, zívají tak všichni obratlovci, kteří po Zemi lezou, létají nebo plavou. Biologové se domnívají, že zívání plní nějaký důležitý účel – jen zatím nezjistili jaký. „Jde o nejméně pochopený projev běžného lidského chování,“ myslí si zmíněný Robert Provine.

Hypotéz se samozřejmě už pár objevilo. Podle…