Žaloba na pomoc v nouzi

Od tramvajové zastávky u Nemocnice Milosrdných bratří se sem jde deset minut do kopečka. Ráz města se nahoře změní, ulice Červený kopec otevírá vstup do úhledné oblasti s vilami a rodinnými domky, kolonií zahrádek a s výhledem na Brno. Bydlet tu znamená žít na dobré adrese, kde se sousedé navzájem znají a kam autem zajede jen ten, kdo míří právě sem.

O svátečním květnovém úterý se do zpěvu ptáků ozývá smích skupinky dětí a ženský hlas vydávající děcku povel v romštině. Hlasy se linou ze zahrady oploceného areálu bývalé léčebny dlouhodobě nemocných, kde už pátý den žije v provizorním a narychlo zařízeném ubytování osm rodin. Musely se odstěhovat z náhle zrušené ubytovny a město těch 26 dětí a 18 dospělých dočasně umístilo do svého prázdného objektu právě sem.

Vpustit domluvenou návštěvu dovnitř mezi tři cihlové pavilony z 19. století přichází k bráně pracovník ostrahy, zdraví se u toho s policejní hlídkou, která přišla na obhlídku. „Kontrolují nás, aby se nás ti venku nebáli,“ směje se na zahradě bývalé léčebny Igor Polák, který tu získal střechu nad hlavou i pro svou ženu a tři děti, a ukazuje na ostrahu a strážníky.

Po oznámení, že do středostavovské čtvrti dorazí skupina chudých obyvatel z ubytovny, se zde daly události do pohybu s takovou razancí, že úvaha pana Poláka není tak docela správná. Ani sami strážníci nevědí jistě, zda tu hlídají ty venku před těmi uvnitř, nebo naopak.

Krásný čas

Zpráva o tom, že radní města rozhodli o rychlém umístění…