Poslední reaganovec
Donald Trump dokončil proměnu Republikánské strany
Rozhodnutí Paula Ryana opustit Kongres je často vykládáno jako znamení, že republikány čekají v podzimních volbách chabé výsledky. To může být pravda, Ryanův odchod ale také symbolizuje širší posun uvnitř strany. Znamená konec Reaganovy revoluce.
Republikáni byli v padesátých a šedesátých letech stranou amerického byznysu a čerpali značnou podporu od vysokoškolsky vzdělaných velkoměstských profesí i maloměstských podnikatelů. Orientovali se nekomplikovaně na zájmy obchodní komory, argumentovali ve prospěch nízkých daní, mírné regulace a fiskální odpovědnosti. Byli ale menšinovou stranou ochotnou sdílet základní obrysy Nového údělu Franklina Delana Roosevelta.
K pochopení toho, jaký vliv měl Roosevelt na americkou politiku v polovině 20. století, je třeba mít na paměti, že v letech 1933–1969 sídlili v Oválné pracovně buď samotný FDR, jeho oddaní následníci, nebo, v případě Dwighta Eisenhowera, generál osobně vybraný a podporovaný FDR. Říká se, že když v roce 1969 vstoupil do Bílého domu Richard Nixon, prohloubila se rázem jeho již tak důkladná paranoia, protože celkem oprávněně věřil, že v celé rozsáhlé administrativě, doplňované více než půl století liberály, je jediným osamělým republikánem.
Republikánská strana se v padesátých letech teprve čerstvě vynořila z izolacionistických postojů a před angažmá v zahraničí se stále měla na pozoru. V otázce občanských práv byla stranou progresivní a aktivistickou. Předseda Nejvyššího soudu Earl Warren, dříve republikánský…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu