O věcech a lidech

Není známo, že by Tommy někdy něco závažného provedl. Snad nějaký ten ukradený banán či pohlavek kolegovi z cirkusu, možná pár nevychovaných erotických návrhů jedné z kolegyň. V cirkuse Tommy vystupoval léta a poznal potlesk ochozů. Pak se ale osud zvrtl a Tommy je dnes sám. Bydlí v menším obydlí z betonu a železných, na zeleno natřených drátů, za budovou, jejíž majitel pronajímá soby. Nabízené kopytníky je možné zapřáhnout do saní či povozu a inscenovat s nimi na různých oslavách pro děti vánoční příjezd Santa Clause. Občas se zájemci najdou.

O moc více toho o Tommym nevíme. Jeho tvář se objevila na několika pokoutně pořízených fotografiích, vykukovala zvědavě zpoza drátů. Majitel Tommyho obydlí tvrdí, že se vysloužilý cirkusák má dobře. Jednou ročně prý přijede inspekce a všechno schválí. V příbytku je k dispozici pár hraček, a dokonce i barevná televize. Když se na Tommyho poprvé přijel podívat americký právník Steven Wise, běžel v ní právě dokumentární film s přírodní tematikou. Wise způsobil, že přestože toho o samotném Tommym moc nevíme, jeho jméno dnes zná kdekdo. Americký deník The New York Times o něm a o jeho „kolegyni“ jménem Kiko psal naposledy předminulý týden, už léta před tím se ale zprávy o jejich osudu objevovaly periodicky ve světových médiích, včetně těch nejznámějších, jakým je třeba britská BBC.

Tommy a Kiko jsou primáti, dva šimpanzi, kteří řízením osudu skončili osamělí, v klecích, každý na jiném místě Spojených států. Nemají pravděpodobně hlad,…