Zkouška z povinnosti

Zřejmě nejpodivnější část letošních maturit se odehraje hned na jejich startu, tuto středu 11. dubna. V ten den zasedne bezmála 70 tisíc studentů ke slohové práci jako součásti zkoušky z českého jazyka. Jako každý rok budou vědět, že na kvalitě textu, literární či ideové nápaditosti nezáleží. Centrální hodnotitele nezajímá, neumějí ji v té rychlosti a strojovosti, v níž jsou nuceni pracovat, ocenit.

Maturanti si naopak musí hlídat, aby splnili pravidla toho, čemu učitelé říkají funkční styl a slohové postupy. Budou muset rozlišit popis a líčení, případně výklad, úvahu, komentář a esej. Musí si ohlídat, že eseji v češtině – kdo ví proč – osnovy předepisují „uměleckost“ a použití „citově zabarvených slov“. Na rozdíl od toho, co se titíž studenti učí v hodinách angličtiny, kde píší eseje podle anglického mustru, musí hlídat, že v „českém“ eseji nestačí text dobře vystavět a podložit argumenty. Kdo ho napíše „jen“ takto, riskuje od hodnotitelů výrok „nevyhovující“, protože odevzdal styl zvaný výklad, který nebyl v zadání.

Centrální hodnocení zkrátka učinilo ze slohové části maturity zkoušku z dodržení striktních, někdy nepochopitelných formalit, na které budou moci maturanti hned po zkoušce zapomenout. V reálném životě už se od nich bude žádat originalita, nápaditost nebo věcná strohost, tedy to, co maturitní zkouška pomíjí jako nedůležité, nebo to přímo potírá.

Hlavně přísnost

Česká státní maturita se před lety rodila v bolestech, ani stát si jejím zavedením…