Umění empatie

Dokáže vyřešit konflikty v rodině, na školním dvoře, v zasedacích síních nebo na bojišti. Schopnost vžít se do perspektivy druhého člověka a skrze sdílené pocity rozpoznat, co nás spojuje, je ta nejlepší mírová pilulka, jakou máme.“

Žena, jež pronesla tenhle výrok, patří k rostoucí skupině lidí, kteří si myslí, že rozličné problémy dnešního světa mají jeden společný důvod – nedostatek empatie neboli vcítění se do jiných. A tím pádem mají také jeden společný lék.

Kromě citované kanadské učitelky Mary Gordon, které její úsilí o vlídnější vztahy ve školách přineslo řadu mezinárodních ocenění i dvě audience u dalajlamy, najdeme mezi věrozvěsty empatie přední psychology, pedagogy, podnikatele, biology nebo třeba Baracka Obamu, jenž před deseti lety prohlásil společenský „deficit empatie“ ve Spojených státech za větší bolest než schodek federálního rozpočtu.

Je fakt, že humanistické apely někdy znějí trochu obecně a konkrétní řešení války v Sýrii či klimatické krize se z nich domýšlejí obtížně. Na druhou stranu ovšem platí i to, že málokterý aspekt lidské psychiky bývá dnes vzýván s takovou nadějí a málokterému bývá přisuzován takový potenciál zlepšit naše osobní životy i společenskou harmonii. „Empatie je jeden z nejcennějších zdrojů v našem světě,“ myslí si velikán současné psychologie, cambridgeský profesor Simon Baron-Cohen. „Je nám všem na dosah, jde jen o to dát mu prioritu.“

Okruh

Podle současné nejběžnější definice, kterou razí právě zmíněný Simon Baron…